Bezručův Maršovec
Lokalita zvaná Maršovec se nachází za obcí Branka u Opavy, na pravém břehu řeky Moravice. Začíná tam, kde končí zahradní chatky, a táhne se asfaltovou stezkou až ke Kylešovskému splavu. Kouzelné místo, plné tajemných zákoutí, her světla a stínu, místo s výhledem na lesy v okolí Podvihova, Raduně a Jakubčovic. A s výhledem na ocelový hřbet kamenolomu v Bohučovicích, který zdálky vypadá jako prehistorické zvíře. Maršovec je pozůstatkem lužních lesů; ty však byly v průběhu let vykáceny.
Slezský bard Petr Bezruč v Brance u Opavy vícekrát pobýval, nejčastěji v létě. Bydlel zde u učitele Čeňka Kanclíře, v němž nalezl oddaného přítele. Spolu se často toulali po okolí. Říká se, že Bezruč měl u Kanclířů „letní byt“. Dům rodiny Kanclířovy se nachází taktéž na pravém břehu řeky Moravice, pár metrů od míst, kde Maršovec začíná.
Bezruč prý nechodíval po břehu jen tak zbůhdarma „jako nějaký měšťan“. Měl rád doteky přírody. V branecké kronice existují i záznamy, kde se tvrdí, že se Bezruč na Maršovci v Moravici rád koupal „na Adama“. Tímto svým jednáním pohoršoval paní Kuzníkovou, majitelku sousední louky (která se při pohledu na nahého básníka určitě několikrát pokřižovala). Záznamy svědčí o tom, že Petr Bezruč byl dávno před svou legendou především normální člověk.
Dnes máme ve Slezsku plno spolků, sdružení a festivalů, které nesou jeho jméno. A někteří pánové z řad literárních vědců a teoretiků se často téměř pohoršují, když na světlo prosákne neočekávaná pikantnost z Bezručova osobního života… Jako by se báli, že přijdou o svou ikonu; že pavučiny slovutnosti, kterými tohoto básníka opředli, se najednou potrhají.
Jenže nelze tak jednoduše oddělit život od tvorby! Projděte se někdy po pravém břehu Moravice z Branky do Kylešovic. Spatříte krásu přírody, které se dotýkal v jiném čase největší slezský básník. To místo zvané Maršovec jsem si ve svém srdci přejmenoval na „Bezručův Maršovec“.