Smrž kuželovitý (též špičatý) (Morchella conica), který nám tu vyrostl je jedním z druhů smržovitých hub. Jeho klobouk bývá okrově hnědý, hnědošedý až olivově hnědý, pravidelně kuželovitý s tupě hranatýmu a protaženými jamkami a zaoblenými hranami. Je velmi podobný příbuznému smrži vysokému, který má více protažené jamky na klobouku a třeň delší než klobouk. Smrž obecný má zase klobouk světlejší, okrově žlutavý vejčitý, soudkovitý, někdy až kulovitý s dosti hlubokými jamkami. Smrž pražský má nápadně hustou strukturu žeber na klobouku, roste z pravidla na místech ovlivněných člověkem, na rumištích, záhonech, v parcích, často na mulčovaném povrchu. Všechny smrže jsou jedlé a všestaně využitelné.
Smrž je houbou labužníků. Smrže každý houbař nezná a nesbírá. Jsou ovšem považovány za skutečnou lahůdku a mají i léčivé účinky na imunitu a proto zánětům. Tyto vzácné a tajemné houby rostou již zjara. Jsou to v začínající houbařské sezóně jedny z nejčasnějších jedlých druhů hub vůbec. V předních světových kuchyních jsou velmi žádané. Sbírají je zkušení znalci, a to už od dubna, tedy v době, kdy běžný houbař ještě vyspává na peci.
Naše keška je opět velikosti mikro, není vhodná pro cyklisty. Majitel lesa totiž v blízkosti naší bedly, umístil značku zákaz vjezdu a trvá na tom, že se to týká i cyklistů. Pěším kačerům by tato keška měla usnadnit přechod mezi muchomůrkou a hřibem pravým smrkovým.