Jalovcovou stráň najdeme v údolí tvořeném Návojským potokem, jihozápadním směrem od města Valašské Klobouky. Stráň se nachází severním směrem od osady Na Salaši a nedaleko hranice se Slovenskem. Oblast se rozkládá ve východní části chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Jedná se o přírodní velmi zachovalou část Valašska.
Území bylo vyhlášeno již v roce 1982 jako CHPV (chráněný přírodní výtvor) Jalovcová stráň o výměře 8,6354 ha, v roce 1992 bylo přehlášeno do kategorie přírodní rezervace. V jižní části této lokality můžeme vidět značné množství rostlin jalovce obecného. V trávě mezi těmito keři se rovněž daří celé řadě vzácných bylin a to pcháč bezlodyžný, hořec brvitý, orlíček obecný, vstavač mužský a obecný, prstnatec bezový, pětiprstka žežulník, vemeník dvoulistý.
Přírodní rezervace Jalovcová stráň chrání výslunnou jalovcovou pastvinu s několika pěnovcovými prameništi v severovýchodní části Bílých Karpat. Je situována v Chmelovské hornatině na úbočí vrchu Kaňúr na mírných svazích s jižní až jihozápadní expozicí v nadmořské výšce 500 až 660 m, asi 1,5 km východně od obce Nedašov na Valašskokloboucku.
Jedná se o nejzachovalejší a nejrozsáhlejší jalovcovou pastvinu v Bílých Karpatech s bohatým porostem jalovce obecného, krajinářsky velmi hodnotné území, je zde výskyt ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin.
Opuštění tradičních způsobů obhospodařování a ukončení extenzivní pastvy ovcí v 90. letech minulého stol. však mělo za následek postupné zarůstání lokality náletovými dřevinami a její celkovou degradaci. Proto byly následně započaty biotechnické zásahy zaměřené na postupnou likvidace náletů a prosvětlení přehoustlých skupin jalovců. V současné době je již lokalita pravidelně kosena a byla také obnovena extenzivní pastva ovcí.
Geologický podklad území je tvořen kaumberským souvrstvím bělokarpatské jednotky magurského flyše s vrstvami rudohnědých jílovců (svrchní křída) a svodnickým souvrstvím s vápnitými jílovci (paleocén až svrchní křída). Na lokalitě je nacházejí menší lokální sesuvy. Půdním typem jsou kambizemě typické.
Výslunná stráň s jižní a jihozápadní expozicí je značně členitá, nerovná, s četnými pramennými vývěry. V horní části je ohraničena bukovým lesem, na spodním okraji vede polní cesta. Po celé ploše území se hojně vyskytuje jalovec obecný, který zde vytváří rozsáhlé, nepravidelné porosty. Tento typický průvodce suchých pastvin byl na Valašsku v minulosti poměrně hojně rozšířen, v posledních letech je však v důsledku pozemkových úprav a zalesňování na ústupu. Květena chráněného území je velmi rozmanitá. Střídají se zde společenstva suchých pastvin se společenstvy mokřadů s řadou ohrožených, chráněných a pro severovýchodní část Bílých Karpat významných rostlinných druhů.
K významným zvláště chráněným a ohroženým druhům či druhům vyžadujícím pozornost patří podkovka chocholatá, pcháč bezlodyžný, hořec brvitý, bílojetel bylinný, zvonek klubkatý, orlíček obecný, prvosenka jarní, ze vstavačovitých - prstnatec bezový, vstavač mužský znamenaný, vstavač kukačka, pětiprstka žežulník, hlavinka horská, vemeník dvoulistý a bradáček vejčitý. Z dalších typických zástupců zde rostou např. černohlávek obecný, zběhovec lesní, mochna nátržník, vítod chocholatý, vítod obecný, úročník bolhoj, jetel luční, jetel bledožlutý, světlík tuhý, světlík lékařský, kokrhel menší, len počistivý, rozrazil rezekvítek, řebříček obecný, z trav např. tomka vonná, kostřava žlábkatá, třeslice prostřední a srha laločnatá. V mechovém patře je významný výskyt dnes již vzácnějšího mechu krondlovky netíkovité a porostů parožnatek.
Ze vzácnějších druhů hmyzu zde byly nalezeny např. ploštička Macroplax preyssleri žijící na devaternících, klopušky Hoplomachus thunbergii a Strongylocoris leucocephalus a vzácná síťnatka Copium clavicorne a saranče modrokřídlá.
O kešce
Keška se nachází v dutině stromu. Prosím o řádné maskování, aby dlouho vydržela! Nic netrhat a nic neničit! Příroda kolem je nádherná, tak ať to tak zůstane i po vaší návštěvě!