Historie
Existenci klíčů zmiňuje již Homér ve svém díle Odyssea v souvislosti s Penelopou, která opatrovala klíč z bronzu a slonoviny. Klíče tedy znali staří Řekové od 8. století, archeologické vykopávky v Thébách svědčí o existenci zámků s klíči od 3. století př. n. l.
Provedení
Klíče se lišívaly svým provedením již dříve. Byly zdobené zejména na očku (část určená k držení rukou), různě tvarované, lišily se vahou, délkou i použitím materiálů. Tyto zdobné úpravy se používaly až do sklonku 19. století, kdy technický vývoj znamenal složitější zámek oproti zjednodušeným klíčům.
Protože vlastnictví některých důležitých klíčů bylo odznakem důstojnosti, nosívaly se na krku zavěšeném na zlatém řetězu. Mnohé klíče u královských dvorů měly svá pojmenování, např. Komorní klíč na dvoře Marie Terezie.
Vzhled klíče
Běžný klíč se skládá ze dvou částí – hlavy, která je zpravidla vybavena očkem, umožňujícím klíč zavěsit, a trnu, což je část klíče, která se vsouvá do zámku. Podle mechanismu zámku bývá trn vybaven zuby nebo drážkami. Zuby i drážky mohou být na jedné i obou stranách trnu.
