O dalších částech tratě podrobněji v našich dalších keškách:
Trať 11b (Tuhaň - Kladno Dubí)
Trať 11b (Vinařice - Tuhaň)
Historie tratě se začíná nenápadně psát v roce 1860, kdy byl ve Zvoleněvsi otevřen velký cukrovar.
Od roku 1873 vedla k cukrovaru vlečka ze stanice Zvoleněves na trati Pražsko-Duchcovské dráhy. Stanice se po otevření nynější stanice Zvoleněves přejmenovala na Želenice u Slaného. Nyní jen zde nepoužívaná zastávka, kde nestaví ani výletní cyklovlak.
Vlečka končila na kopci vysoko nad cukrovarem a řepa byla od vlaku svážena dolů lanovkou. Takovýto způsob byl nákladný a pomalý. Proto se cukrovar dohodl se společností StEG, že postaví z Kralup předměstí (dříve Mikovice) trať do Zvoleněvsi a vlečku do areálu cukrovaru. Od roku 1882 totiž společnost StEG provozovala již trať Kralupy – Mikovice – Velvary.
A tak byl roku 1884 zahájen provoz v trati Kralupy – Zvoleněves. Tím však v údolí Svatojiřského potoka zájmy společnosti nekončily. V Kladně se otvíralo stále víc kamenouhelných dolů a společnost chtěla narušit monopol Buštěhradské dráhy na odvoz uhlí z této oblasti. Proto ještě před otevřením tratě do Zvoleněvsi probíhala jednání o dalším pokračování tratě až do stanice Smečno (tak se stanice jmenovala v projektu). Koncesi na stavbu dráhy dostal v roce 1883 od císaře Františka Josefa I. Jeho dvorní advokát Dr. Filip Neumann. Ten ovšem zadal stavbu společnosti StEG, která trať i od roku 1886 provozovala.
Na trati byly postaveny stanice Knovíz a Střebichovice – Vinařice, zastávka s nákladištěm Pchery a Podlešín zastávka. Zastávky Jemníky byla otevřena až v roce 1937 po zavedení motorových vozů . Do té doby zde jezdily pouze smíšené vlaky tažené parní lokomotivou. Jízda takovýmto vlakem trvala z Kralup do Vinařic až 90 minut, motorový vůz cestu zvládal za méně než polovinu času. Zastávka Saky byla otevřena až v roce 1946.
Saky a Pchery
Jemníky a Knovíz
Trať až do třicátých let minulého století byla velmi výnosná. Odváželo se tudy veškeré uhlí z dolů Jan , Ronna, Theodor a Barré. Obsluhoval se Zvoleněveský cukrovar, cihelna v Třebichovicích, od roku 1921 i nová vlečka do lomu v Třebichovicích. Poté však následoval poměrně rychlý pád. Po skončení těžby na dolech Jan a zestátnění Buštěhradské dráhy (kdy se veškeré uhlí z dolů začalo odvážet levnější cestou přes Dubí) dramaticky poklesla nákladní přeprava. Stanice Vinařice měla před rokem 1930 celkem 45 stálých zaměstnanců a po roce 1937, kdy byla zrušena služba výpravčího, pouze 3 !
Manipulák do Vinařic - 70. léta.
Po válce nastala v životě tratě nová etapa. V prosinci roku 1945 byla zahájena osobní doprava z Kralup přes Vinařice až do Kladna Dubí. Byly otevřeny zastávky Tuhaň a Švermov Hnidousy. Stoupla tak podstatně přeprava cestujících, hlavně na směny do Poldovky a okolních dolů. Nákladní doprava však stále skomírala. Ještě v roce 1965 byl ve Vinařicích obrat 432 vozů za rok a o 4 roky později už jen 40 vozů za rok. Postupným rozšiřováním autobusové dopravy klesal i počet cestujících. Trať postupně chátrala, rychlost byla postupně téměř na celé trati omezována až na 20km/h, těsně před ukončením provozu místy dokonce až na 10km/h.
A 28.5.1982 byl provoz na trati zastaven. Padlo rozhodnutí o zrušení tratě. Jediná obec, pro kterou znamenalo zrušení tratě problém, byly Jemníky. Obec neměla žádné silniční připojení směrem do Kladna a proto byla v krátké době postavena nová silnice z Jemník do Pcher.
Úsek tratě z Vinařic až do Zvoleněvsi byl poměrně rychle vytrhán. Z té doby pochází také historka z Knovíze. Trhací stroj pohybující se po kolejích od Vinařic zůstal přes víkend na nádraží v Knovízi. Jenže silničáři dostali za úkol co nejdříve zaasfaltovat přejezd na v té době hodně frekventované hlavní silnici (ještě neexistovala dálnice na Slaný). Asi to byla nějaká brigáda socialistické práce, protože se rozhodli nečekat na pracovní den a přejezd zalili asfaltem právě během onoho víkendu. A když se osádka trhacího stroje vrátila v pondělí do práce, aby pokračovali v likvidaci kolejí dál směrem na Zvoleněves, zjistili že z nádraží se nedostanou. Asfalt z přejezdu musel být odstraněn a pak mohl teprve stroj pokračovat v likvidaci kolejí dál.
Dodnes ve většině přejezdů koleje zůstaly, v Podlešíně dokonce i s označením přejezdu silniční značkou.
Ke keši
Podívejte se na velikost keše. Opravdu není nutné rozebírat celou zeď. ;-) Stačí vám dva prsty a žádná síla.
V okolí keše se bohužel projevuje blízkost civilizace, přímo u keše je relativně čisto (květen 2015). Kdo má zájem, podívejte se do galerie. Je tam pár fotek navíc oproti listingu.
Zdroje: www.hornictvi.info; Údolím Svatojiřského potoka (100 let Mikovice-Zvoleněves, 98 let Zvoleněves-Vinařice), vydal ZV ROH při žst Kralupy nad Vltavou 1984
Fotky: Ing. P.Ovsenák ; Josef Chvosta, soukromý archiv Michal Brejník ; soukromý archiv owner