Byl krásný letní den. Paprsky sluníčka pronikaly i hlouběji do lesa. Na paloučku se vyhřívaly ještěrky, zmije i mírumilovní slepýši. Všechno z povzdálí sledoval náš známý zajíček Kája. Kousek dál v houští měli schůzi srnky. Kde je nejlepší pastva? Kam myslivci nechodí? Kde zahlídli lišku? ... Diskuze byla v plném proudu, když odněkud přilétla sojka. "Hoří, hoří, hoří ... náš les hoří .... utíkejte !!!"
Všichni vyběhli na palouček. Zajíček Kája poplašeně zamrkal. Nad lesem už byl vidět hustý dým a obzor se zbarvil do červena. Co teď? Utíkat? Ale kam? Tohle je jejich domov. Znají tu každý stromek, každý kámen. Musí ho zachránit !!!
Kousek odtud bydlí skřítci, ti určitě budou vědět, co dělat. Běželi všichni k místu, kterému lidé říkají Poláň. Tam, ve starém pařezu, bydlí dva skřítci. Schování před zraky obyčejných lidí, ale dost blízko, aby o nich věděli všechno.
A skřítci věděli, co dělat. Věděli, kam lidé chodí na procházky a společně tam se zvířátky vyrazilli. Spustili povyk, běhali z místa na místo až lidem došlo, že se něco děje. Sojka jim pak ukázala směr. Kouř už bylo ve vzduchu i cítit.
Přijeli další lidé ve velkých červených autech a oheň uhasili. Skřítkům na Poláni postavili sochy a zvířátka chodí pravidelně navštěvovat. Ale tak, aby je nerušili.
Zvláštní skupina lidí má možnost navštívit skřítky osobně, ti ostatní si aspoň odpočinou u jejich sochy.
Pokud jsou v keši CWG skřítků, můžete si je vzít bez výměny, ale jen skřítků!!!