Poprchávalo. Zbývala chvíle do odjezdu autobusu. Krátký pohled na hodinky - prima, ještě stihnu jednu keš.
Jmenuje se Špionská lavička. Co tím owner myslel?? Prolítnu listing, áááá, asi to bude nějaký vtipálek...rychle hint - no jasně, lavička.....50 metrů....40, 30...co tam dělá ten chlap? No jo, zrovna když pospíchám, tak si tu okouní...to je zákon schválnosti!
A teď si sedá, no ještě lepší....doufám, že tu nebude dlouho. Tak si sednu taky, počkám až odejde, do toho deště se mi teď nechce a obhlížet to tu aby mně sledoval taky ne, jednou odejít musí.....
Nenápadně si ho prohlížím, takový obyčejný mužský, vyšisované džíny a bílé tričko pod kterým se rýsují svaly, těch jsem si všimla hned....no, vlastně, něco na něm přeci jen zvláštního je....ty ruce.....dívá se, musím vážně nenápadně.....tak ten autobus už mi ujel
, pojedu dalším...ach jo....
Hledal jsem už vážně všude, i když, nemrknul jsem se tamhle! Tam to určitě bude. Ještě pohled kolem dokola. A sakra, nějaká ženská, zrovna teďka, když už vím, kde to asi bude. No, jinde to být nemůže, to je tutově ono! Určitě jen projde kolem.
Začíná pršet. Co když se bude chtít schovat před deštěm. To né! Musím si sednout a dělat, že čekám na bus. Jestli mě viděla, jak tu hledám, tak si musí myslet svoje.
Koukám do mobilu na logy a přemýšlím nad tím, co si asi myslí. No co, každý jsme nějaký a já sem nepojedu přeci znovu. Tohle určitě není kešerka. To by měla puštěnou navigaci.
Přistihnu se, že si jí prohlížím. Ona se však nedívá. Už když přicházela, všiml jsem si jejího krásného účesu a pěkné postavy. Pohledná brunetka v krásných tmavě modrých šatech.....líbí se mi,......náhle mne vyruší zvuk dieselového motoru odjíždějícího autobusu. Kouknu na lavičku a zjišťuji, že pohledná brunetka se mi nezdá......
Dají se do řeči?
Nechá jí odejít?
Odejde vůbec?
Nebo odejdou snad spolu?
Zkus na to přijít na finálních souřadnicích... a pokud by tě cestou políbila můza, napiš nám svojí verzi pokračování příběhu :-)...