Narodil se v Kavriánově (později Šaraticích) u Brna, jako nejstarší ze 4 sourozenců, v dělnické rodině manželům Jaroslavu a Marii Píšovým. Po ukončení Základní školy odešel do Brna, kde se vyučil řemeslu brašnářskému. V období 2. světové války byl totálně nasazen v Berlíně a pracoval ve zbrojním průmyslu, kde montoval sanitní vozy. Po 33 měsících odjel zpět domů na pohřeb svého bratra, který tragicky zahynul při náletu na město Brno. Do konce války se pak ukrýval u svého strýce. Po skončení války přišel do Vlkoše pracovat do kožedělné firmy „UMA“, kde se seznámil se svojí budoucí manželkou Marií Novotnou. V roce 1949 se oženil a téhož roku se mu narodila dcera Jaroslava. V roce 1956, když dokončil stavbu rodinného domu, se mu narodil syn Albín. Po ukončení kožedělné výroby ve Vlkoši nastupuje jako dělník do podniku Šroubárny Kyjov, ve kterém pracuje až do důchodu. Následující roky pracuje jako noční vrátný na pile ve Vlkoši.
Jeho šikovné brašnářské ruce znali lidé nejen z Vlkoše, ale i z širokého okolí. Ušil, opravil nebo znýtoval spousty drobných kožených výrobků. Nejeden ze slováckých šohajů dodnes nosí kolem pasu na kroji jeho ručně vyrobený řemen.
První celoživotní láskou byl fotbal. Stál u zrodu fotbalového klubu SOKOL Vlkoš. Sám aktivně hrál, zastával funkci hospodáře, pomáhal při stavbě sokolovny a později vedl žákovská družstva. I ve vysokém věku neztratil o fotbal zájem a pravidelně navštěvoval utkání.
Druhou celoživotní láskou byl vinohrad a vinný sklep, kde sedával se svými kamarády a rodinou a zpíval slovácké písničky. Zdi vinného sklepa zdobí spousty diplomů a ocenění za velmi kvalitní vzorky vín, především odrůdy Pálava. Při otevírání cyklostezky Vlkoš-Čejkovice byl ve svých 80 letech nejstarším aktivním cyklistou. Měl 5 vnoučat a 4 pravnuček. V roce 2002 ovdověl, poslední roky života strávil v kruhu a péči svých blízkých. Všichni si ho pamatujeme jako muže s veselou a přátelskou povahou, uměl vzít za práci, posedět s přáteli, popít dobrého vína, zazpívat a předat svým potomkům kus vinařského umu.
No a jesli se na nás dědo díváš shora, tak jak tě známe, pořádně se „řechceš“ šeckým kačerům a kačerkám, kteří loví tuto a bonusovou kešku, věnovanými jenom Tobě v tichou vzpomínku. Vnukové libmen a marmen.cz Ti děkují za všechno, co jsi pro ně udělal a čemu jsi je naučil.