Klokočské lesy se rozprostírají na rozsáhlé ploše sahající od Bakova nad Jizerou až k České Lípě a Mimoni, což představuje na délku více jak 30 km souvislých lesních porostů. Není proto divu, že 11. května roku 2011 byl na tomto území založen lesnický park Bezděz, který má sloužit jako příklad trvale udržitelného hospodaření v lesích a krajině. Jedná se o v pořadí třetí lesnický park v České republice, jeho plocha je téměř 18 000 hektarů.
Ve zdejších hlubokých lesích návštěvník narazí na mnoho zajímavých míst - kromě několika chráněných území, se tu vyskytují skalní útvary, jeskyně či třeba rozsáhlé mokřady. Úsek mezi Klokočkou a Radechovem je však na zajímavá místa poměrně skoupý. Z části za to může i fakt, že se právě v této oblasti rozkládá obora Klokočka, která slouží pro chov daňků a je pro veřejnost nepřístupná. I zde však narazíme na několik míst, která si zaslouží naši pozornost.
Mezi ta nejznámější rozhodně patří Bílý kříž - malebná křižovatka cest uprostřed lesů, kterou protíná zelená turistická značka vedoucí od Klokočky do Bělé pod Bezdězem a také Mariánská cesta, po které se dá dojet až do Doks. Kromě turistického posezení zde nalezneme velký bílý dřevěný kříž. Ten řadu let chátral, nyní je však po provedené kompletní obnově opět ozdobou tohoto místa. Kdysi tu stávala i hájovna, která však byla před několika desítkami let zbourána.
Bílý kříž - rok 2012
Podle jedné pověsti hájenku kdysi dávno obýval hajný se ženou a dvěma malými dcerkami. Ač byli vzdáleni od civilizace, žili si tu uprostřed hlubokých lesů spokojeně. Hajný ráno odcházel na svou pravidelnou obchůzku po rozsáhlém revíru a zpravidla až večer se vracel do svého příbytku. To bývalo ve staré světnici radosti! Sotva usedl, už mu seděly obě dívenky na kolenou. Žadonily na něm, co jim dneska z lesa přinesl. A on tomu byl velmi rád. Nikdy na ně nezapomněl. V létě vybíhaly i daleko před hájovnu, aby se s ním mohly uvítat. I hajnou těšilo, jak otec miluje své dcerky. Byla s nimi po celý den sama, a tak byla ráda, že se může o svou lásku k dětem podělit se svým mužem. Ubíhal rok za rokem, děvčátka rostla a sílila a než se kdo nadál, měla už léta, kdy volá škola. Štěstí panovalo v chaloupce.
Jednoho dne se hajný dlouho nevracel. Jeho žena to ani nevnímala, neboť byla zaujatá oběma dcerkami, které musela uložit hned po obědě do postýlek. V poledne už nejedly a stěžovaly si na bolest hlavy. Když otec přišel, ležely obě dívky v horečkách. Marně by čekal na jejich veselé hlásky na uvítanou. Matka vařila koření, ale dcerušky je odmítaly pít. Ráno běžel hajný pro starou kořenářku, která bydlela pod lesem na Rečkově. Bábě se nechtělo do podzimního nečasu, vymlouvala se, že ji bolí nohy a že už je stará na tak dlouhou cestu. Když hajný položil na stůl hrstku krejcarů, ani na chvíli se už doma nezdržovala. Naložila do nůše koření, přidala hrníčky plné různých mastí a už si to šupajdila za hajným. Než došli do hájovny, oběma dětem se přitížilo. Babka hned poznala, že mají černé neštovice a že její pomoc tu bude málo platná. Leč vzpomněla si na krejcárky a radila, jak by se dívenky uzdravily. Zanechala ve světnici všechno své koření i masti. Sotva dozněla poslední slova jejího zaříkadla, které pronášela nad oběma nemocnými, držíc v uzlíku jakousi podivnou věc, už se chystala k odchodu. Zoufalá matka obětavě dcerky obsluhovala, v noci ani spát nemohla, jen aby byla stále u nich. Po několika dnech nad ránem obě skonaly. Do hájovny vstoupila bolest. Hajný pochoval své milované dcerky ve stráni nad studnou. Mezi oba hrobečky zasadil malý dřevěný kříž. Často do těchto míst s ženou přicházeli a vzpomínali na svou jedinou radost. Zvláště hajné se stýskalo. Každou volnou chvilku sem přiběhla, poklekla a modlila se za spásu duší svých milých děvčátek. Všimli si toho i lesní dělníci a brzy se krajem rozneslo, že hajná se pomátla žalem.
Jednoho dne se stal zázrak. Do rána tu vypučel ze země mohutný bílý kříž, ovinutý kolem dokola drobnými bílými růžemi. Lidé z celého okolí přicházeli s úctou a na malé hrůbky kladli lesní květiny. Bílý kříž se stal památníkem uprostřed tmavých lesů. I když časem sešel, našli se horlivci, kteří místo něj vsadili nový kříž, aby navždy připomínal neblahou událost v lesní tišině. Hrobečky dávno slehly se zemí, starou hájovnu před časem zbourali, jen onen kříž tu vítá osamělé poutníky.
Podle druhé pověsti tu Bílý kříž stojí na památku hajného, kterého zastřelili pytláci.
Současná podoba Bílého kříže - rok 2015
Výpočet finálky
Na stagi 1 zjistíte z rozcestníku číselné údaje a dosadíte do vzorce:
N 50° 30. (KLOKOČKA + PÁTEROV) * 100 + 2
E 14° 52. MNICHOVO HRADIŠTĚ * 100 + PÁTEROV + BĚLÁ P. BEZD.
Text pověsti převzat z publikace:
BEDNÁŘ, Vladimír: Stezkami domova. 1. vyd. ProChemie Trans, s. r. o., 2002, 304 s.