Tato obyčejná snadná lesní keška vás přivede do hloubi Žbonínského polesí na starou cestu, spojující osadu Plazy s vesnicí Varvažov. Kdysi dávno to byla jediná spojnice obou obcí, vlastně až do doby, kdy byly postavený mosty přes řeky Otava a Vltava a přes ně vedoucí silnice z Milevska do Mirotic. A právě v těchto místech, i když se to dnes již vůbec nezdá, procházela velmi hustým a především vlhkým lesem, který jízdu i chůzi velmi stěžoval. A proto tu byla cesta zpevněna napříč položenými stromky z kterých byly vytvořeny hatě. Les však již dávno vyschnul i díky intenzivní těžbě a melioracím v okolí a tak nám výdřevu cesty připomíná už jen místní název „DŘEVĚNKA“.
.
.
Někdo by možná řekl, že toho v okolí není mnoho k vidění, ale to určitě neplatí, zvláště pro toho, kdo se umí správně dívat. Okolní lesy už nejsou jen pouhou smrkovou monokulturou, ale postupně dochází k obnově původní skladby lesa. Na vykácených pasekách jsou vysazovány především duby, buky a jedle. Díky tomu se do okolních lesů vrací i původní bylinné patro. Z jara zde můžeme zahlédnout kvetoucí Plicník temný, Pomněnku hajní, Podléšku jaterník, šťavel kyselý, nebo Sasanku hajní i pryskyřníkovou. Později v létě rozkvétá Jestřábník lesní, Divizna prostřední, Jetel plazivý, Udatna lesní a Pampeliška srstnatá. Krom kvetoucích rostlin najdeme ve vlhčí části lesa kapradinu Papradka samičí, na prosluněných pasekách potom třtinu chloupkatou a ovsík vyvýšený.
.
.
Za vlhkého léta a na podzim roste v lese spousta jedlých i nejedlých hub, především hřibovitých, muchomůrek a holubinek, přičemž se dají pěkné exempláře nalézt i uprostřed cesty.
.
.
Od této keše se dá pokračovat cestou dále na západ a na prvním rozcestí za Dřevěnkou se dát do leva a po krátkém mírném klesání se ocitnete kousek od památníku padlým ve druhé světové válce, viz. waypoint, kde najdete další keš.
.