Jako moucha
Napsal: Viktor Pondělík
Usnul jsem a zdál se mi sen. Sen, v němž jsem nebyl více člověkem, nýbrž mouchou. Což, jak jsem se zprvu domníval, vůbec nebylo špatné. Protože taková moucha se sice něco nalítá a přesto má k jídlu často úplné… víte co, jenže i takový život má svá pozitiva.
A právě kladů mušího života jsem se v onom snu rozhodl v maximální míře využít.
I zažil jsem tak povznášející pocit, jaký jsem doposud neokusil. Protože člověk se nemůže nikdy povznést sám od sebe tak vysoko nad přízemní lidské bytí, jako to může udělat moucha. Létal jsem si volný, div ne s hlavou až v oblacích, a cítil jsem se volný jako pták…
Ouvej, pták! Jaké jen jsem to měl štěstí, že jsem se v posledním okamžiku vyhnul děsivě vyhlížejícímu a z mušího pohledu obrovskému ptačímu zobáku, jenž mě chtěl spolknout jako malinu! A už tu byl druhý opeřenec, třetí,… Ptactvem se to tu jen hemžilo a každý z těchto tvorů, z těch tam nahoře, mi usiloval o život. Každý si mne chtěl vychutnat, každý usiloval o to, aby se mnou naložil mně ne právě milým způsobem.
Věru mi ti tam nahoře byli nebezpeční. A tak jsem se, jak mi velely v mém reálném životě panující lidské pudy, raději snesl a stáhl křídla. Protože než snášet rizika nadoblačných výšin, to si budu raději v klidu žít jen spjat se zemí.
Jenže ani přízemní život mi coby mouše neskýtal to, co bych si přál. Protože i tady dole jsem se musel mít neustále na pozoru. Protože i zde mi bylo usilováno o život, i zde si na mne kdekdo dělal zálusk. Byli tu slizcí hadi, byly tu žáby a i nejeden jiný nás hmyz baštící tvor. Musel jsem se mít na pozoru, pro samé opatrné rozhlížení se kolem sebe jsem si nemohl užít ani trochu toho, co jsem si zprvu umínil v muším životě užívat.
Strach mne pronásledoval na každém kroku, ničil, deptal. A tak jsem byl nakonec vlastně docela rád, že jsem se probudil. Čímž jsem pozbyl všech muších předností, ale i problémů. Protože jsem se zbrocen ledovým potem opět změnil z mouchy v člověka.
Tedy ve tvora, který se před těmi nahoře rovněž musí mít často na pozoru a s přízemními spoluobčany to taky nemívá lehké. Jenže…
Navzdory tomu všemu to má člověk přece jenom jednodušší než chudák moucha. I když se na rozdíl od ní nemůže radovat, má-li úplné… však víte co.
povídka vypůjčena zde