Trpaslíci a Permoníci
V dávných dobách žili lidé v údolí a kolem vysoko ve skalách žili trpaslíci. Trpaslíci byli přátelští a hodní k lidem, pro které dělali těžkou práci i v noci bez pobízení. Vždy, když sedláci vyjeli brzo ráno s povozy a nástroji, museli vyjadřovat úžas nad hotovou prací a mysleli si, že je to nějaká záhada a kouzlo. Trpaslíci byli ukryti poblíž ve křoví, smáli se, blikali lampičkami a hlasitě mezi sebou hovořili. Někdy se farmáři rozhněvali, když našli polovinu vzrostlého zrna ležící již posekanou na jejich polích; ale když se pak začalo valit následující krupobití a bouřky, viděli velmi dobře, že není možné, aby jednotlivé stéblo mohlo uniknout takovému prudkému počasí nedotčené. Pak potajmu děkovali předvídavým trpaslíkům. Nakonec ztratili lidé dobrosrdečnost a laskavost pro trpaslíky a jejich "zločiny" a vyzvali je, ať odejdou pryč. Od té doby je žádné oko nespatřilo.
K nejznámějším tajemným bytostem Krušných hor patřili od středověku permoníci, malí ďáblíci z šachet, o nichž se vyprávěly tajemné příhody. V podzemí a ve tmě štol přepadal horníky strach a úzkost, narůstal pocit nebezpečí a pronásledovaly je denní starosti. Věřili v kouzelnou moc permoníků temných šachet a na určitá místa jim kladli i obětiny (kaši, koláčky, sýr). Představovali si je jako „tříloketní stařečci s vousy až po břicho, někdy v havířském oblečení se svítilnou, kladivy a ostatní výzbrojí“. Když s nimi kopáči v podzemí vycházeli, pomohli jim permoníci najít nové žíly zlata a stříbra, ale často projevili i svůj temný, ďábelský původ. Sympatie krušnohorských havířů k permoníkům se vysvětlují tím, že v nich viděli maličké havíře.