Skřítci
Vyprávěly se příběhy o skřítcích hospodáříčcích - šotkové v lidské, hadí a žabí podobě. Na mnoha místech Krušných hor se vyskytoval domácí skřítek „Schrackagerl“. Podobal se dítěti oblečenému pouze do košilky. Měl rád malé děti, dokázal o ně pečovat, ale když se mu někdo vysmíval a ukřivdil mu, dokázal se pomstít. Ke skřítkům patřil i „ Gitel“, který byl pro dospělého člověka neviditelný. Oba dokázali dětem v noci zacuchávat vlasy, tropili i různé čertoviny a ztřeštěné kousky.
Další příběh vznikl takto: Jeden pastýř měl zajímavý třešňový strom zasazený v příkrém svahu hory. Jak v létě ovoce dozrálo, stalo se, že byl pak za tři noci po sobě strom čistě otrhaný a všechny třešně umístěny na lavici ve skladu, kde je pastýř obvykle podle svého zvyku nechával. Lidé ve vesnici říkali: "Nikdo jiný kromě skřítků tohle nedělá. Chodí ven jen v noci ve svých dlouhých kabátech, potichu jako ptáci a práci dokončí před nástupem dne. Již mnohokrát byli viděni při práci, ale nikdy nebyli vyrušeni natolik, aby nepřišli znovu dělat radost." Pastýř byl patřičně zvědavý po takovém rozhovoru a opravdu rád by věděl, proč skřítci tak pečlivě skrývali své stopy a zda jejich nohy měly jiné tvary než lidské. Když příští rok přišlo léto a skřítci znovu tajně nastoupili ke sklízení třešní a nošení do skladu, pastýř vzal plný pytel popele a vysypal ho kolem stromu s třešněmi. Druhý den ráno za úsvitu přispěchal na místo: Strom byl opravdu očesaný a holý, na zemi dole uviděl stopy v popelu, vypadající jako četné malé husí stopy. Pak se pastýř začal smát a posmíval se skřítkům , protože objevil jejich tajemství. Část jich potom brzy zničila a zpustošila své příbytky a uprchla hluboko nahoru do hor. Tito skřítci měli hořkou zášť vůči lidem a odmítali jim dál ještě pomáhat. Dotyčný pastýř, který prozradil jejich tajemství byl do konce svého života vážně nemocný.
Nezapomeňte si opsat bonusové číslo!!!