Osvobození Modřan
Modřanští obyvatelé strávili 9. květen zcela odlišným způsobem než celý svět. Zatímco v pár kilometrů vzdálené Praze se od rána zpívalo a tančilo v ulicích, v Modřanech bylo ticho a liduprázdno. Všichni obyvatelé byli zavřeni ve svých domech, měli zatažené rolety a s hrůzou poslouchali rámus těžké techniky, která se neustále přesunovala z Prahy na Zbraslav. Němci již od 7.30 vyklízeli pozice v Braníku a Krči. Přes Lhotku a Modřany pak vedla i jedna z ústupových tras Kampfgruppe Jörchel. Z prostorů Branické skály a Dobešky byl stále slyšet štěkot kulometu a od Zlíchova a Barrandova dunělo rychlopalné dělo.
Mezi 8. a 11. hodinou byl obyvatelům Modřan povolen nákup potravin, lidé se však raději vrátili do svých příbytků již v 10 hodin, neboť v tuto dobu začaly obcí pochodovat silné formace rozzuřených esesmanů, ozýval se řev a občas i střelba. Kolem 11. hodiny žádali modřanští Němci projíždějící esesmany, zda by je nevzali s sebou do amerických linií. Ti však prosby odmítli z důvodu přeplnění svých vozidel. Velitel SS v Modřanech pak pomoc místním Němcům zakázal úplně, s odůvodněním, že při dobývání obce měli více spolupracovat a ne nečinně čekat na vysvobození.
V ranních hodinách byl z internace propuštěn i poslední rukojmí, npor. Bílek. Ten šel ihned za velitelem SS a požádal jej, zda by mohli být pod hlavičkou Červeného kříže odneseni ranění a padlí z barikád. Velitel SS mu akci striktně zakázal. Bílek a několik zdravotních sester i tak odpoledne tajně vyrazili na místa bojů, všude však nacházejí pouze mrtvé. Většina těl byla zohavená pažbami pušek, bajonety, okovanými holinkami a někteří muži nesli i známky mučení a upálení za živa.
Do Modřan se začínaly dostávat další kruté zprávy. Několik bojovníků, kteří se vrátili do obce z barikád a úkrytů v lesích prostoru Cholupického vrchu, hlásilio, že Němci podpálili obec Točná, kde drancují a popravují. Na Lhotce je pak velké seřadiště jednotek SS. Je tam množství techniky a přibližně 3000-4000 mužů. Děla z polí mezi Lhotkou a Modřany prý stále ostřelují Prahu.
Podobná zpráva se dostala i na velitelství do Braníku a zněla: „Prostor Nouzov u Točné - Zjištěno 4000 SS a dělostřelectvo - v činnosti. Palba řízena na Modřany." Velitelství v Braníku hlásilo do Prahy, že situace v Modřanech je skutečně napjatá a žádalo, aby Rudá armáda přijela obci okamžitě na pomoc. Ještě v 18 hodin procházely Modřany oddíly SS, které střílely do oken, objevilo se i rabování. Večer se velení v Modřanech opět ujal pplk. Lazar, který se zde objevil po své „dvoudenní absencí', díky níž měl, podle Modřanské kroniky, úřadům po válce co vysvětlovat a nebyl navržen ani na vyznamenání za vedení bojů.
V 8.30 hodin pak Lazar dostal zprávu, že do obce jede z Vršovického nádraží obrněný vlak. Podplukovník si zprávu vyložil tak, že se jedná o vlak Rudé armády. Nařídil proto slavnostní přivítání na modřanském nádraží. К překvapení všech se však nejednalo o vlak sovětský, ale o povstalecký vlak Orlík. Ten na nádraží ale nedorazil, neboť zůstal ukryt v průmyslové zástavbě mezi budovami továren Srb a spol., RUPA a Chirana. Vlak se dal opět do pohybu kolem půlnoci a zamířil přes opuštěné modřanské nádraží na Vrané nad Vltavou a Dobříš. Lazar až do půlnoci telefonoval na velitelství Bartoš se žádostí o vojáky Rudé armády. Také žádal naléhavou pomoc pro obec Točná, která stále hořela a byla drancována jednotkami SS.
10. květen v Modřanech
Květnové boje v Modřanech začaly o den dříve a o den později i skončily. Definitivní konec nejistotě a strachu z dalšího příchodu vraždících esesmanů učinil 10. května v 1.45 hodin ráno příjezd prvních vozidel Rudé armády. Modřanští s nejistotou naslouchali zvuku motorů, který se blížil od Braníku. Jásot a radost začala ve chvíli, kdy lidé ve tmě rozpoznali robustní siluety tanků T-34 a zaprášené uniformy sovětských vojáků. Do obce přijelo celkem 5 tanků T-34 a 2 neidentifikované obrněné vozy. Lidé po celé obci okamžitě propukli v jásot a ukazovali svým, v pořadí druhým, ale velmi dlouhou dobu definitivním „slovanským zachráncům kudy vede cesta na Zbraslav, Točnou a na Břežany. Sovětský velitel poté zavolal rádiem o posily a vyrazil se svými tanky na Zbraslav. Tam zjistil, že poslední kolona zbraní SS odjela pouze před několika minutami. I tak zajal po krátkém boji několik přeživších a nejfanatičtějších esesmanů a zlikvidoval „snajpra" na věži kostela. Část jednotky se poté přesunula Břežanským údolím na Točnou, kde rudoarmějci zlikvidovali poslední zbytky odporu. V odpoledních hodinách se celá jednotka stáhla přes Modřany zpět na Prahu a byla vystřídána raketometnou rotou o síle 100 mužů. Ti do Modřan přivezli i slavné mobilní raketomety „Kaťuša", které umístili ve dvoře cukrovaru. Zde byla posádka i ubytována. Důstojníkům bylo nabídnuto ubytování v soukromých bytech. Jednotka pak v Modřanech zůstala posádkou a odjela za velké slávy až 5. února 1946.
Ke keši:
Na úvodních souřadnicích najdete pomníčky padlých v okolních lesích na konci války a na nich zjistíte vše potřebné.
Finální souřadnice by vás měli přivést na místo:
N 49° AB.CDE+10 E 014°FG.HIJ-26
Všechny pomníčky si prohlédněte a nalezněte:
A - který den v měsíci se narodil František Procházka
B - na pomníčku Viléma Šlitra nalezněte poslední číslo v roce narození
C - v kterém měsíci se narodil František Pleštil
D - na pomníčku Karla Davídka proveďte ciferaci roku narození
E - počet písmen ve jméně p. Fuchse
F - který den v měsíci se narodil Stanislav Salaba
G - poslední číslo v roce narození Antonína Hřebíka
H - na pomníčku Jiřího Hubičky od druhého čísla v datu narození odečtěte číslo měsíce narození
I - který den v měsíci zemřel Jaroslav Pancíř
J - ode dne narození odečtěte měsíc narození a to vše na pomníčku Jaroslava Vokroje
O keši:
Keš není určena k výměně čehokoliv. Vemte si prosím pro jistotu sebou tužku. :o)
Prosím neničte obsah keše a dívejte se opravdu jen očima.
Nevkládejte prosím do logu foto keše, připravujete tím ostatní o překvapení!
Děkuji, Váš owner.
Poděkování:
- za pomoc s tvorbou listingu jakoubackovi
- za betatest ypsilonce