Vesnička se zajímavým jménem Rok leží těsně u Sušice a přesto je ukrytá před zraky lidí za Rockým vrchem. Od silnice ze Sušice do Albrechtic vede do Roku silnička, ale také ve vsi končí. Prostě překvapivý konec světa.
Podobně jako vesnička je zapomenutá i barokní kaple Panny Marie Mariazellské pod vsí. Najdete ji na severovýchodním okraji vsi, na jižním výběžku vrchu Kalovy, při cestě do vsi Podmokly. Historie svatostánků se na tomto místě začala psát drobnou kapličkou postavenou v polovině 18. století, která byla vysvěcena sušickým děkanem Václavem Martinem Weissenregnerem 23. července 1752 a zasvěcena Panně Marii z Mariazellu (o kousek níže najdete o Mariazellu více). Odhadujeme, že viditelné zbytky základů mezi dnešní kaplí a opěrnou zdí by mohly náležet původní kapli či její ještě starší předchůdkyni.
Sušičtí měšťané požádali v 70. letech 18. století děkana Prokopa Harrera o rozšíření rocké kaple. Žádost je chápána jako doklad využíváním kaple lidmi ze širšího okolí než jen z Roku samotného. K rozšíření kaple nejspíše do dnešní podoby skutečně došlo a kaple byla opětovně vysvěcena zmíněným děkanem 12. června 1779. Vnitřní vybavení kaple nebylo dodáno na klíč, jak byste mohli čekat v současnosti, ale bylo pořizováno postupně. V roce 1781 nechal měšťan Matěj Mammerle vyrobit první oltář, o rok později byly do kaple doplněny dvě zpovědnice. V roce 1786 se ve zvoničce rozezněl poprvé zvonek. Přes těch několik staletí by vám mohl připadat jako umíráček: mnoho reforem císaře Josefa II. bylo namířeno proti církvi a vedle mnoha klášterů nechal rušit kostely i kaple. Kaple pod Rokem byla zrušena 5. srpna 1791 a její vybavení bylo převedeno na český zemský náboženský fond (tento fond překvapivě existuje přes několik přerodů dodnes jako Náboženská matice).
Při čtení zmínky o opětovném otevření kaple v roce 1854 na popud rockého sedláka Jana Schmiedla musí člověka napadnout, že šlo o zbožného a zároveň pohodlného a praktického člověka: proč ztrácet čas dlouhou cestou do Sušice, z kopce a pak do kopce, když za chalupou stojí stará kaple. Od února 1855 byl v kapli alespoň přenosný oltář, do kterého byly uloženy ostatky sv. Januária, jihoitalského biskupa a mučedníka z přelomu 3. a 4. století.
Kaple od té doby nejspíše fungovala bez zásadních vylepšení či ohrožení, neb o dalším století její existence nejsou dostupné žádné zprávy. Vzpomínána je až vnitřní výmalba a oprava střechy provedená roku 1957 z popudu faráře Karla Flossmanna (mimochodem, tento farář sloužil v roce 1952 poslední mši v kostele na kepelském Zhůří, aby o téměř 50 později světil kapli postavenou na místě zbořeného kostela). Po těchto opravách byla kaple znovu vysvěcena.
Ač byla kaple opravena, nic skvělého ji vzhledem ke komunistickému režimu po mnoho desítek let nečekalo. Totalitní režim neměl zájem na udržování všech církevních památek. Opuštěné kaple byly cílem zlodějů a mariánská kaple pod Rokem nebyla výjimkou: zmizel i oltářní obraz Panny Marie Mariazellské. Kaple se dočkala demokratického režimu, ale peníze na opravu kaple nepřicházely v dostatečném množství. Přesto byly provedeny nejnutnější opravy kaple, leč jak sami uvidíte, kaple by pro zářivou krásu potřebovala minimálně rekonstrukci fasády a oken. V roce 2001 byl na hlavní oltář vrácen obraz, ale s motivem Panny Marie Karmelské, ke kterému je od roku 2001 pořádána v létě každoroční pouť věřících.
Kaple je ve stavu, který zřetelně volá po celkové rekonstrukci. Nejspíše se oprav dočká, neboť je v majetku města Sušice. Město již začalo od správného konce: za nemalé peníze nechalo před několika roky odvodnit nejbližší okolí kaple a především znovu vybudovat téměř 3,5 metru vysokou a přes 34 metrů dlouhou opěrnou zeď zajišťující svah u severní strany. Lomový kámen z původní, zubem času zničené zdi byl znovu použit a výsledná, na sucho skládaná zeď je nejen funkční (za rubem je kamenná drť svádějící vodu do drenážního trativodu), ale i pěkná. Její koruna je osázena drobnými keříky a rostlinami, při patě je postavena lavička. Úpravy se dočkalo i prostranství mezi kaplí a starou mohutnou lípou.
Popis kaple
Orientovaná kaple má obdélný půdorys doplněný půlkruhovým východním závěrem. Hlavní západní průčelí má v ose umístěný hlavní vchod. Dřevěné křídlové dveře jsou zasazeny do obdélného kamenného ostění, výše nad nimi je štít prolomen půlkruhovým oknem ve stejné šíři. Fasáda po stranách dveří je členěna dvojicí žlutých pilastrů stoupajících až ke střešní římse. Nad římsou je jednoduchý křídlový štít členěný dvojicí lizén (navazujících na pilastry) na tři části: na prostřední část s půlkruhovým zakončením a na křídla s tvarovanou vlnou. Nad lizénami a na nejvyšším bodě oblouku jsou malé jehlanovité hroty mířící vzhůru.
Jižní průčelí je uprostřed prolomeno bočním vchodem, dveře s okénky jsou zasazené do zdi bez jakéhokoli zdůraznění či ozdoby, stoupají k nim dva kamenné schody. Nade dveřmi je ve štuku ohraničen prostor pro obraz, ten však v současnosti chybí. Po stranách dveří jsou v přízemí mírně zapuštěná obdélná okny krytá jako všechna ostatní mříží. Vysoko nad přízemními okny jsou ve stejné okenní ose umístěna půlkruhová okna, rozměrově shodná s oknem v hlavním průčelí. Stěnu východní apsidy prolamuje výše situované kruhové okno (volské oko). Kaple je kryta sedlovou střechou s drobnou šestibokou věžičkou zakončenou bání, konstrukce krovu a plocha střechy nad apsidou je komplikovanou valbou.
Kompletní podoba vnitřních prostor je pro nás neznámá: bezprostředně za bočním vchodem byste našli dvojici mohutných zděných sloupů čtvercového půdorysu, které nesou klenbu pod emporou. Po levé straně bočního vchodu je do zdi zasazena kamenná nádobka na svěcenou vodu, ta je již součástí obdélné lodi. Skromný dřevěný oltář stojí v apsidě, která má ve svém zdivu dvojici nik. Strop je plochý, apsidu kryje koncha.
Mariazell a Panna Maria
Štýrské město Mariazell je nejvýznamnější poutní místo v Rakousku. Má pro rakouskou státnost podobný význam jako Stará Boleslav či Palladium pro státnost českou. Zdejší bazilika patří mezi nejznámější mariánské svatyně v Evropě. Všechen tento povyk se točí kolem úcty vyjadřované 48 centimetrů vysoké lipové sošce Panny Marie.
Oblast okolo budoucího Mariazellu byla darována benediktinskému klášteru sv. Lambrechta okolo roku 1103, ale kolem vlastnictví oblasti přetrvávaly spory. V roce 1151 rozhodl salzburgský arcibiskup Eberhard definitivně ve prospěch kláštera. Podle legendy opat kláštera Otker vyslal roku 1157 mnicha Magnuse, aby místním poskytoval duchovní službu. Magnus se vydal na cestu do 150 km vzdálené lokality s dřevěnou sochou Panny Marie, kterou si u opata vyprosil. V jednom místě cestu přehradil zřícený kus skály a nebylo možné dále projít. Znavený mnich odložil svůj ranec a sochu k patě skály a v modlitbě se obrátil k Panně Marii s prosbou o pomoc. Skála náhle pukla, část se odvalila a uvolnila cestu. Mnicha Magnuse úkaz potěšil a tak se usadil na nedalekém břehu. Sošku Panny Marie zavěsil na strom a poblíž vybudoval svůj příbytek, mnišskou celu, která sloužila též jako svatostánek. Okolo kaple se usazovali lidé, až vzniklo sídlo, jehož jméno Mariazell je odvozené od "Marie v cele".
Krajem se začala šířit šeptanda o vyslyšených modlitbách ke zdejší sošce Panny Marii a začala lákat poutníky ze vzdálenějších míst i cizích zemí. Sláva Mariazellu byla opravdu daleká, což dokazuje zajímavá česká stopa v jeho historii. Podle legendy se k mariazellské sošce obracel v modlitbách moravský markrabě Vladislav Jindřich při své těžké nemoci. Pravděpodobně po uzdravení podnikl se svou ženou Heilwidou poutní cestu do Mariazellu a jako poděkování nechal na místě původní dřevěné kaple zbudovat okolo roku 1200 první kamenný kostel, románský Mater Gentium Slavorum (též Alma Mater Gentium Slavorum, (Velká) Matka slovanských národů).
Historie běžela dále, románskou svatyni nahradila gotická a když přestala stačit náporu poutníků, byla bazilika v 17. století barokně přestavena do dnešní podoby. Kostel se změnil, soška Panny Marie se však zachovala dodnes. Když Josef II. rozpustil klášter, zakázal i konání poutí do Mariazellu. Přesto poutní místo přežilo – v současnosti navštíví Mariazell okolo miliónu poutníků ročně. Starobylá soška je stále uctívána v Rakousku jako Magna Mater Austriae (Velká matka Rakouska), význam má i pro věřící z Česka jako Mater Gentium Slavorum a označení Mater Hungarorum jasně vyjadřuje význam pro maďarské katolíky.
Kudy ke krabičce
Velmi snadno: až ke kapli lze zajet autem či na kole, cesta bude sjízdná i pro kočárek.
Budete překvapeni novou podobou kaple a okolí, fotky jsou z doby před rekonstrukcí.