Jedná se o kupovitý vrchol západně od Borové Lady a tvoří součást Stolového hřbetu, jakožto masivu, táhnoucí se v délce asi 5 km severojižním směrem mezi Kvildou a Borovými Lady. Jeho severní výběžek tvoří Stanová hora. Dominantou hřbetu jsou dva spolu sousedící vrcholy hor Vysoký stolec a Stolová hora. Ze západu odděluje masiv od sousedních svahů hor v oblasti Pramenů Vltavy potok Bučina, vlévající se mezi Kvildou a Františkovem do Teplé Vltavy, která svým plochým úzkým údolím odděluje Stolový hřbet směrem severovýchodním od Janské hory a Kamenáče. Tímto údolím také prochází silnice z Borových Lad na Kvildu. Jižní svahy Stolové hory spadají k Bučině. Na východ pak sestupují svahy hřbetu přes soustavu bezejmenných nižších kót směrem k Borovým Ladům.
Na západním svahu Stolové hory ( Tafelberg ), byla na odlehlém místě, vzdáleném 3 km JV od Kvildy postavena roku 1796 Tobiášem Rafaelem Adlerem sklářská huť. Byla (dle dle současných zvyků ) posvěcena v úterý 22. listopadu téhož roku. Nejčastěji je dnes známá pod jménem zakladatele - Tobiashütte - Tobiášova huť. Sklářská huť spočívala na vyvýšeném místě v nadmořské výšce 1 100 metrů, nad pravým břehem potoka Bučina, odtud alternativní název Tafelberg glasshütte. Tobias R. Adler zemřel 26. srpna 1810. Výroba skla zde pomalu končí vypršením nájmu a snahy Antonína o její obnovení nebyly zřejmě uskutečněny.
Kolem Stolové hory vedla známá pašerácká stezka, tzv. kanál 54, Kiliána Nowotného - KRÁL ŠUMAVY. Ta začínala na výpadovce z Vimperka směrem přes lesy na stráních kopců Jilmová a Kamenná hora k Medvědímu potoku. Po jeho překročení pak okolo Michlovy hutě vzhůru mezi kopci Kamenná a Bukovec, směrem na Nový Svět. Dále přes silnici z Borových Lad do Nové Hutě a pak přes Chalupskou slať k Janské hoře a pod ní k osadě Františkov. Potom bylo nutné překročit Vltavu a stoupat ke Stolové a Stanové hoře a dále k silnici mezi Bučinou a Kvildou. Pak se trasa stáčela přímo ke státní hranici v oblasti pramenů Vltavy.
Naproti tomu byla na východním svahu postavena kolem roku 1865 Kufnerova pila. Zpracovávalo se zde kvalitní rezonanční dřevo pro výrobu hudebních nástrojů. Z kmenů se zpracovávalo naprosto vše. Z toho co nešlo použít, jako rezonanční dřevo se vyráběly šindele a krabičky na kolomaz. Ze tří objektů pily zůstaly do dnešních dnů jen základy.