Pověst - O kamenném slouhovi
Nebylo většího lenocha, povaleče a darmojeda, než byl střítežský obecní slouha. Chlap jako hora, ramena širší než svatební almara a ruce? To byla hotová kladiva. Když je o zábavě zatnul v pěst, tak chlapi raději odešli z hospody dobrovolně. Ale práce, ta mu nevoněla. Máma mu často říkala: ,,Najdi si už pořádnou robotu! Vždyť co to je za práci pro mladého a zdravého mužského vyhánět ovce na pastvu. Ani děvče nenajdeš. Žádná nebude chtít takovýho budižkničemu.“
„No a co?“ odpovídal, „svět se kuli tomu nezboří.“ Mávl rukou a odcházel pryč. Nemínil se o takých věcech bavit. Ani s mámou ne. Jemu to takhle vyhovovalo.
Na pastvině nedaleko Starého lesa se popásalo stádo ovcí. Ve stínu stromů ležel obecní slouha a odpočíval. Dneska se už od úsvitu nadřel dost a dost. Ráno mu na náves děvečky ze statků přivedly ovce a on je dohnal až sem, k lesu. Vždyť je to lán světa! A co mu dalo práce udržet ovce pohromadě. Teď odpočíval. Jen občas zvedl hlavu a pozoroval přivřeným okem bílé kopečky kolem sebe. Ovce spásaly svěží trávu a nejevily snahu někam prchat. Pohled na pokojné stádo ho vždy uklidnil a on se opět ponořil do blaženého snění.
Slunce stoupalo výš a výš a slouha dostal hlad. „Brzo bude poledne a máma s obědem nikde,“ bručel si pro sebe, „kde se courá?“
Nakonec se dočkal. Máma přispěchala celá zpocená a před reptajícího syna prostřela na plátěném ubrousku oběd.
„No co to má znamenat? „ vytřeštil synek oči. „Kus okoralého chleba a ždibec sejra? To má bejt oběd pro chlapa?“
„Na co si vyděláš, to máš!“ odsekla rozhněvaná matka a chystala se k odchodu. „A vodu si naber ze studánky. Nemáš to daleko.“ Obrátila se zpátky do vsi a lenocha nechala osudu.
Seděl v trávě, hleděl za odcházející postavou a v puse převaloval soustu chleba s ovčím sýrem. Nakonec si ale řekl, že lepší chudý oběd pře sebou než slíbená hostina u sedláka, a s daleko větší chutí se pustil do jídla.
Neukousl si ani snad potřetí, když za sebou uslyšel hlas: „Dobrého dne přeji, panáčku.“
Slouha se prudce otočil a za ním stála shrbená stařena s košíkem v ruce. „Fuj, to jsem se lekl. Co tady děláš, babo?“
„Od samého rána chodím po lese a sbírám léčivé byliny. Mám hlad a žízeň. Mládenče, nedal bys mi něco od oběda?“
„Tos uhodla,“ a plnou pusou odvětil pasák, „sám mám málo.“ Chvíli ji podmračeně pozoroval a pak se ušklíbl: „To se radši v kámen proměním, než bych ti jediný drobeček věnoval.“ A znovu se s obrovskou chutí zakousl do krajíce chleba.
„Budiž,“ řekla stařena, „ale tenhle oběd už nedojíš.“
V té chvíli se obecní slouha proměnil v balvan a ovce v menší kameny roztroušené kolem něj.
Místo je dnes porostlé lesem. Kamenný slouha stál uprostřel lesa obklopen svými ovcemi. Bohužel přes pár lety při těžbě dřeva na ně spadl mohutný kmen pokáceného smrku a kámen přerazil.
(čerpáno z knihy ,,DĚDEČKU, POVÍDEJ … pověsti z Pelhřimovska, autoři: Miloslav Jirků a Libor Dedera)
Nedávno bylo místo občany ze Stříteže upraveno, okolo zasazeny listnaté stromy a umístěny lavičky.
Děkuji za připomínku. :-) NA UVEDENÉ PARKOVIŠTĚ SE AUTEM DOSTANETE ZE STRANY OD STŘÍTEŽE. ZE SILNICE NA KAMENICI N/L JE TO PRO KOLO NEBO PĚŠKY.