BUDÁRNA
Samota zvaná Budárna se nachází na hrejkovickém katastru jižním směrem od Dmýštic. V roce 1961 byla začleněna do obce Dmýštice. Vypraví se, že tato usedlost vznikla za třicetileté války, kdy zde býval v jakýchsi boudách vojenský lazaret. Po skončení války v roce 1648 se zde usadili lidé, kteří od těchto bud odvodili název Budárna. U samoty leží rybník zvaný Pokoj. Tento rybník je rovněž spojován s třicetiletou válkou. V krvavé potyčce se zde měla střetnout vojska soupeřících stran (nejspíše císařské vojsko se švédským). Vzhledem k tomu, že záhy válka skončila (24.10.1648), dali místní lidé rybníku název „Pokoj“, jelikož od té doby byl konečně pokoj od těžkých útrap trvajících dlouhých třicet let. Čeněk Holas se v Národopisném věstníků Československém zmiňuje o zajímavé místní osobnosti – zpěváku Václavu Váchovi z Něžovic, zvaném po chalupě (Budárně) Budák. Tento Budák byl prvním známým lidovým zpěvákem, jehož zachytila literatura. Pochází od něho třetina písní IV. dílu Holasovy sbírky (mimo jíné – významný folklorista a sběratel národních písní Čeněk Holas pocházel z tohoto kraje, narodil se v Hostíně, jen pár kilometrů od Kovářova). Budák byl podle popisu prostřední postavy, bezvousý, hrubších rysů celého zevnějšku. Jeho otec býval ovčákem v Něžovicích. Byl veselé povahy a miloval zpěv, ke zpěvu tedy vedl i své syny. Když poodrostli vodil je do hostince a všude, kde se zpívalo. Budák zpíval vždy první hlas a ostatní bratři druhý. Ze včech bratří zůstal na chalupě pouze Václav – Budák. Byl všude, kde se zpívalo: o trzích v Milevsku zpíval v předních hotelech, nechyběl na žádné muzice a zábavě. Budák zemřel krátce po Dušičkách 1918 ve věku kolem 80 let. Svoji smrt si prý předpověděl; poslal vzkaz svým dětem, aby se s ním přišli na samotu rozloučit, že třetího dne zemře, což se vyplnilo.
Prosím abyste kešku na místě úkrytu zase dobře schovali.
Navštivte i moje další kešky v blízkém okolí