„Huštěnovice držel na začátku 16.stol. (r.1502) v zástavě Jan z Lomnice, po kterémž je zdědila sestra jeho Markéta a od té je převzal Diviš ze Zahrádky, pán na Buchlově. Roku 1554 bylo konečně celé panství Velehradské zastaveno pánům ze Žerotína a na Buchlově, od nichž je nový opat Mikuláš r.1558, opět vykoupil zpět do majetku kláštera Velehradského.“
„V roce 1605 vtrhl Bočkaj, kníže Sedmihradské do Moravy, oblehl Uh.Hradiště a nemoha ho dobýti poplenil celý kraj. A takové události opakovaly se častokráte, ku kterýmž přidružila se nesnášenlivost u víře, pro kterouž více ještě útrap poddaní kláštera vytrpěti museli, než-li jich přinášela sama válka. Následkem pronásledování a štvanic náboženských zemřel opat Michael a pod nástupcem jeho, opatem Janem VII., vypukla vzpoura stavů českých proti císaři, jenž podnět dala ku válce třicetileté.“
„V krajině zdejší postavilo se Uh.Hradiště v čelo ruchu novotářského (zvláště živel německý) a Bernard pán na Kunovicích obsadil stavovským voskem Hradiště, vytiskl katolíky jak z úřadů tak i z kostelů. Duchovenstvu nepříznivé doby té použili odporní císaři stavové k zabavování církevních a klášterních statků, což i panství Velehradské zastihlo.“
„Ladislav Velen ze Žerotína, náčelník strany stavovské a zemský hejtman na Moravě, zastavil veškerý majetek kláštera r.1619 za 16.000 dukátů držitelkyni sousedního hradu Buchlova, vdově po Jindřichu ze Zástřižle rozené Kotvrdovské z Olešničky, a peníze ty obráceny byly k vydržování stavovského vojska. Opat Jan byl celý rok vězněn a tehdáž teprve propuštěn, když vojsko stavů na Bílé hoře u Prahy (1620) poraženo bylo a strana katolická opět v zemi se domohla nadvlády. Roku 1619 jakož již roku 1606 a 1607 vypukl prudký mor, kterému mnoho lidu za oběť padlo zvláště krajině zdejší pro rozsáhlá bahna a mnoho stojatých vod. V letech následujících přicházela opět zhusta vojska buď přátelská aneb nepřátelská, stejně vydírajíce a ochuzujíce lid, což trvalo až do uzavření míru r.1648. V letech 1621, 1623-29 hubil zdejší krajinu Bethlen Gabor se svými spojenci. “
„Po válce třicetileté domohl se klášter Velehradský lepšího stavu jmění, takže řeholníci s to byli jak klášterní budovu tak i chrám znovu nádherně vystaviti. Klášterní budova byla dostavěna za opata Jana IX. (r.1655) a chrám za opata Petra (r.1680); a však již r.1687 lehlo vše zase popelem. Jakýs Zápotočný, bývalý čeledín klášterní, udává se za žháře. Škoda požárem tím vzniklá obnášela 100.000 zl.ř.n.. Nemenší škodu spůsobilo panství Velehradskému drancování tureckých tlup r.1663 do zemi vpadlých a mor r.1680 spustošil obydlená místa tak, že Huštěnovice, Tupesy, Zlechov a Boršice téměř liduprázdny zůstaly. V 18.stol. zvítala ještě mnohá nepřátelská vojska v krajinu zdejší. V sedmileté válce byli to jmenovitě Prušáci, kteří nemilosrdně týrali lid svými požadavky a velké kontribuce a výpalné vybírali.“
„Roku 1784 dekretem císaře Josefa II. byl klášter Velehradský vyzdvižen a celé jeho jmění přiřknuto náboženskému fondu. Po vyzdvižení kláštera spravovala c.k. pro administrace státních statků panství Velehradské, k němuž patřily vesnice Babice, Cerony, Huštěnovice, Jaluby, Domanín, Kostelany, Nedakonice, Modrá, Malý Ořechov, Polešovice, Temnice, Traplice, Tupesy, Tučapy, Vážany a Zlechov. Úřadovalo se ve Velehradě a prvním správcem panství byl Josef, rytíř z Kašnice a poslední (r.1837) Filip Linhart, pod kterýmž panství dne 9.května při veřejné dražbě koupil sv.pán Šimon Jiří ze Sinů. Po zrušení kláštera nabyli poddaní jeho, práva vlastnictví pozemků držených za výkupné , vázáni jsouce k robotě při panství až i ta r.1848 zrušena byla.“
K listingu: máte-li pocit, že má čeština jest velmi chabá, tak se příliš nemýlíte, nicméně text psaný kurzívy berte jako přepis do posledního písmenka (pokud něco za mými zády a bez zeptání neopravil Word) z knihy Jindřicha Erazima Vitáska, Nástin dějin obce Huštěnovské na Moravě, považované za první kroniku této obce.
Zdroj: kniha Jindřicha Erazima Vitáska - Nástin dějin obce Huštěnovské na Moravě (vydána roku 1878)
Foto: hustenovice.cz