Již falzum staré listiny datované k roku 1201 popisuje prostor Železné brány (František Šustek, Lokalizace a výklad hyponym z listiny k r. 1201, na území Oderských vrchů). Uvádí se, v ní, že potok Vražný, později nazývaný Koňský (německy Rossbach) pramení v jejím prostoru. Tento potok zde tvoří také zemskou hranici, mezi Moravou a Slezskem. Prvním jeho pravostranným přítokem má být tzv. Červený potok, některými lidmi nazývaný také Krvavý potok. Zajímavostí je, že za prudkých dešťů je voda v této vodoteči zbarvena do rezava až červena. Také voda stékající z polí v okolí domnělé mohyly, stékající do této vodoteče, bývá při deštích takto zbarvena. Dnes tuto vodoteč z části pohltilo těleso nově postavené dálnice a její zbytek byl sveden do potoka Vražný melioracemi. O tomto potoku, spíše potůčku, existuje stará pověst.
Pověst o Červeném potoce
Před dávnými časy se v těchto místech střetla dvě velká vojska bratrských národů. Mělo se rozhodnout, kdo bude vládnout tomuto kraji. Bojovalo se den a noc. Strašný ryk a třeskot zbraní utichl až za rozbřesku, kdy se krvavé slunce vyhouplo nad obzor. Smutný pohled zavládl vůkol. Jen samí mrtví a tekoucí krev. Zbylo tak málo živých, že nebylo sil, aby všichni mrtví byli pohřbeni. Při boji padl také jeden z králů, kteří tuto bitvu proti sobě vedli. I rozhodl se vítěz pohřbít poražené a nechal je zakopat ve společném hrobě. Od těch dob z hrobu a okolního bojiště vytéká krev, zbarvující vodu zdejšího potoka do červena. Proto mu lidé začali říkat Červený potok.
Zdroj: Květoslav Wiltsch, Historicko-vlastivědný spolek
(Pověst získal od pana Chudého z Hynčic v roce 2009. Byla údajně vyprávěna starými Němci před nuceným odsunem do Německa roku 1946.)