V mém mládí, v horkých letních dnech, občané Rychnova a okolí přemýšleli, kam vyrazit za vodním osvěžením. Stačilo totiž zajít do prostoru Planského lesa a navštívit široko daleko oblíbený Moorbad - tedy koupaliště.
Zde totiž v místě otevřeném k jihozápadu v slunečné prostoře inicioval v roce 1898 Spolek pro lidové léčitelství Kneip léčení pramenitou vodou. Vyrostla zde první uzavřená kabinka se sprchou. To přivedlo tehdejšího majitele dnešní Besedy Johana Michela k myšlence zřídit zde i sluneční lázně a koupaliště o rozměrech 14 x 24 metry. V prostoru koupaliště vše probíhalo dle přísného rozvrhu dní odděleně pro pány a zvláště pro dámy. Zatímco páni měli možnost užít spodního prádla nebo plavek, ženy se zde mohly slunit a koupat výhradně v blůzkách a kalhotách pod kolena.
Zlomovým byl rok 1924, kdy prostor koupil Spolek pro lidové zdraví. Ten zde mimo péči o zdraví přítomných organizoval pravidelné zábavy.
Nepříznivé počasí a bouřlivý vítr roku 1928 poničil celý areál. Vlastníci však dlouho nelenili. Půjčili si na tehdejší dobu rekordních 120 tisíc korun a pustili se do radikální obnovy. Nebyli to žádní troškaři. Nové koupaliště dosáhlo úctyhodných 40 x 40 metrů, záhy vyrostly i nové kabiny.
V následujících letech, ač svět zachvátila velká hospodářská krize, nebývalo výjimkou, že koupaliště obléhala i tisícovka návštěvníků. Lázeňský mistr Johann uzavřel s ředitelstvím místní školy dohodu o povinném plaveckém výcviku dětí. Podnikavý Michel odešel ve třicátých letech a jeho nástupce Emil Semik byl v podnikání odvážnější než jeho předchůdce. Návštěvníky lákal heslem: „Jde se na koupaliště, tam se pořád něco děje."
Hosté mohli využívat rašelinných koupelí (tu získával v okolí) k léčení svých neduhů, pro tatíky, kteří doprovázeli na koupaliště svá dítka, se stala přitažlivou kuželkářská dráha. Zvláště přitažlivými bývaly pozdní teplé večery, které lákaly k plavání v rouše Evině nebo Adamově nejednoho mladého člověka. Rovněž cesty do Rychnova pomalu chladnoucím lesem se často protáhly až do časných ranních hodin.
U koupaliště byl i malý hostinec, kde jeho majitel Josef Hofrichter prodával zájemcům chleba s máslem a se sýrem. Pochopitelně, že jen málokdo nezatoužil po sklenici piva s pořádnou pěnou. Hospodský Hofrichter byl svéráz. I za nejteplejších dnů obsluhoval hosty v selském kroji a festovních holínkách. S každým obnosem peněz běhal do budovy, ať se již jednalo o získání drobných nebo o odevzdání tržby. Stoly pro hosty totiž stávaly před hostincem ve stínu kaštanů.
Koupaliště nezahálelo ani v zimních dnech. To totiž sloužilo vyznavačům bruslení.
Dokud o koupaliště pečovali pánové Jeřábek a Fajl bylo vše v pořádku. Jednalo se o pěknou prostoru slušně osluněnou, nechyběly kabiny ani plató na opalování. Odvážlivce lákala skokanská věž. Bohužel však „přičinliví" občané házeli do koupaliště nejrůznější, i zdraví nebezpečný, odpad. Po odstěhování obou pánů přes úsilí místní tělovýchovné jednoty koupaliště chátralo. Zmizela prkna z kabin, později i prostory na opalování. Nepomáhalo ani každoroční čištění dna místními hasiči, ani snahy zastupitelů města o utěsnění prosakující hráze.
Ke keši:
POZOR, v každém případě ZÁKAZ odlovu z auta!!!
Trasa vede krásným Planským lesem, proto se prosím chovejte k přírodě ohleduplně!
Nezbývá nám už nic jiného, než Vám popřát šťastnou cestu!!!