Podle vyprávění starousedlíků z okolních vsí žili v dřívějších dobách v Dyleňském lese trpaslíci. V dobách, kdy po Dyleňském lese chodilo více trpaslíků než lidí, byli tito malí tvorečkové ještě přátelé lidí. O dávném přátelství mezi trpaslíky a lidmi a o této skále vypráví i příběh o Marušce ze Stebnice. Chudá děvečka Maruška sloužila u sedláka Jindry na statku ve Stebnici. Ačkoliv byl stebnický sedlák Jindra na Marušku hodný a laskavý, nečekaly Marušku žádné dobré vyhlídky, stebnický statek totiž neustále vězel ve velkých dluzích.
Jednoho dne, když se Maruška vydala pást sedlákovu krávu k Dyleňskému lesu, uslyšela zpoza lesa tenounký hlásek. „Maruško, pojď sem, pojď ke mně blíž.“ volal na ní hlásek. Maruška se rozhlédla kolem sebe a na větvi stromu uviděla trpaslíka, vydala se tedy zvědavě k němu. Než stačila cokoliv říct, malý mužíček s červenou čapkou jí vybídl: „Milá Maruško, ponech tu na chvilku svou kravku o samotě a pojď se mnou. Moji přátelé se o ní postarají.“ Dívka trpaslíka uposlechla, ten jí vedl hlubokým lesem, až jí dovedl k této skále. Tu náhle trpaslík vytáhl z dutiny jednoho stromu klíč a hbitě ho strčil do malinkaté skalní skulinky. Klíčem pootočil, a před oběma se tak objevila jeskyně, která plná zlata a diamantů byla. Nato trpaslík vtiskl dívce do ruky klíč a řekl: „Maruško, vezmi si z jeskyně tolik pokladů, kolik uneseš.“ Než se udivená Maruška stačila nadechnout, malý mužíček s červenou čapkou náhle zmizel. Překvapená Maruška jen lapala po dechu a štípala se do tváře, jestli se jí to všechno jen nezdá. A nezdálo! Maruška před sebou měla skutečně jeskyni plnou pokladů. Jakmile se dívenka zmátořila, vzala si z nejbližší hromádky v jeskyni jen malý kousek zlata. Poté vyšla z jeskyně, pečlivě za sebou zamkla a klíč vložila do dutiny jednoho ze stromů. Popadla kravku a honem s ní spěchala domů, aby se svému sedlákovi pochlubila nečekaným darem. A právě tehdy si Maruška a Jindra vyznali lásku a slíbili si, že pro příště budou hospodařit společně. Statek brzy vyplatili z dluhů a začalo se jim dařit tak dobře, že Maruška nikdy nemusela navštívit onu tajemnou jeskyni plnou bohatství. Oba spolu žili šťastně až do smrti.
Převzato a volně upraveno z: Růžička, Jan – Hoffmann, Jiří. 1999. Pověsti hory Dyleň. Cheb.
O Kešce/About Cache
Keška je velikosti "malá". / It is a small cache.