Nejstarší stopy přechodného osídlení asi před 5000 lety dokumentují nálezy kamenné industrie tj. čepelí, nožíků, sekeromlatů jak v dolní části obce, tak v horní trati Hory.
Název obce Střítež má několik variant. Nejběžnější pochází od slova rákos "Třtí" (Třítěž, později Střítež). Poukazuje na vlhká místa porostlá třtím – rákosdem. Nové výzkumy ale upozorňují na fakt, že obce a osady (včetně zaniklých je jich asi 30) Střítež leží většinou na místech, která nejsou charakteristická pro výskyt rákosí a kloní se k jiným verzím původu jména. Poslední verze určuje nejpravděpodobnější variantu od staročeského „střietež“, původně rodu ženského, což je jméno místa činnosti od slovesa střieti (přítomný čas: stru, střeš, stře) v jeho významu „kácet stromy, vytvářet mýcením lesa volné prostranství“.
První písemná zpráva o obci je až z r.1412, kdy střítežský fojt je ručitelem bělotínskému fojtu (což by svědčilo o jisté zámožnosti střítežského fojta), tedy delší době osídlení vesnice. Nález užitkové keramiky na hřbitově však posouvá existenci osady o 150 let dříve do r.1262. Podobně i starý kostelík na hřbitově stavěný z kamenů "kladených na sucho" a orientovaný východ - západ potvrzuje stáří osady.
Další slibný rozvoj obce po celkovém pokojném údobí vlády Karla IV. je již narušený husitskými bouřemi. Roku 1427 se Hranic zmocnil Jan Ctibor Tovačovský z Cimburka. Z města na venkov se šíří učení husitské. Války českouherské připomínají ve Stříteži traťové názvy "Púště" tj. pozemky, jež zbyly po opuštěných usedlostech, když se Moravskou branou přehnala vojska.
V letech 1499 - 1516 zaniká severně od Hranic pod Stříteží osada Šovejdy a objevuje se nová ves Olšovec (Zpravodaj Hranice 1984: Z dějin osídlení Hranicka-J.a M.Mikulíkovi). V držení hranického panství nastala změna. Klášter Hradisko zůstal věrný českému králi Jiřímu z Poděbrad. Proto byl uherskými výpady zruinován, upadal do dluhů a byl donucen k odprodeji hranického panství zástavnímu držiteli Janu z Pernštejna r.1499, jak je uvedeno v Zemských deskách. Tehdy se připomíná ve Stříteži fara v té době neobsazená. Doba Pernštýnů je zlatým věkem města i venkova. V Hranicích nastal rozkvět řemesel, obchodu , na venkově probíhá dosídlování, šíří se rybnikářství. Pod Stříteží byly založeny tři střítežské rybníky, které dnes již bohužel neexistují.
Z r.1530 je první Třeboňský urbář, soupis střítežských usedlíků (rodin) i povinnostmi k vrchnosti. Ze střítežských jmen sahajících do současnosti je uváděn Václav Šatánek na č.13 (nejstarší střítežský rod na původním statku). Druhý urbář "Kropáčů" z r.1569 zaznamenává 48 usedlých i s fojtem. Uvádí již přesný soupis platů a různých dávek vrchnosti.
V těchto dobách se v naší oblasti šířila jednota moravských (českých) bratří, mezi lidem oblíbena. Z německé strany přicházel protestantismus, dochází k náboženským střetům. Nepříznivě se začaly vyvíjet národnostní poměry. V období předbělohorském silně pokročilo poněmčování. Po stavovském povstání, bitvě na Bílé hoře (r.1620) bylo hranické panství Václavu Molovi zabaveno a uděleno kardinálu Ditrichsteinovi za věrnost císaři. Předchozí útrapy obyvatelstva, způsobené průtahy vojsk jak cizích, tak císařských a obyčejně spojené s drancováním a vydíráním zapříčinily, že ukvapená rekatolizace narazila na odpor. V Hranicích propuká několikrát "rebélie" - povstání jež končí ve městě krvavou exekucí (r.1627). Soužení lidu je znásobeno třicetiletou válkou. Obec Střítež přímo netrpěla bojovými akcemi, ale zato častými vojenskými přesuny. Opět důkazy - náhodné nálezy pobytu švédských vojsk - "kutí" z vozu, podkovy apod.
Obec má znak i prapor a zúčastnila se celostátní soutěže "Vesnice roku 1998". V roce 2006 se obec v této soutěži umístila na 1. místě v rámci Olomouckého kraje a v celostátním kole získala 2. místo . V obci je základní škola, zajišťující úplné základní vzdělání přibližně 180 dětí ze Stříteže, Jindřichova, Olšovce a Partutovic, mateřská škola, knihovna, pošta, pobočka základní umělecké školy, ordinace praktického lékaře a pediatra. V r.1995 byla dostavěna nová budova školy, v r.2000 hřiště pro míčové hry s umělým povrchem.
Dopravní spojení s městem Hranice a nádražím ČD je zajištěna autobusovou dopravou. O kulturní, společenský a sportovní život v obci se starají místní spolky: Tělovýchovná jednota, Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení, Český svaz včelařů, Český svaz žen, Sdružení zdravotně postižených, Sdružení přátel základní školy.
Bohoslužby v kostele sv.Matouše jsou i pro sousední obec Olšovec, s kterou tvoří jednu farnost. Střítež nad Lud. je podhorskou obcí obklopena lesy, což jsou dobré předpoklady pro rozvoj turistiky a venkovské rekreace.
Střítežské osobnosti
Jan Trnka (1740-1826)- první zasloužilý střítežský učitel –rektor.
Antonín Matyáš (1718-1786) - velký mecenáš obce při zavádění samostatné duchovní správy a školy - zastánce svých spoluobčanů proti útisku vrchnosti. Stříteži zanechal cenné kulturní památky (dva barokní kříže)
P.Bernard Krause v letech 1768- kněz expozita, hlavní iniciátor v procesu znovuobnovení duchovní správy a založení školy
Jan Hynčica (1867-1960) - hudebník,obchodník, v té době známý ojedinělou sbírkou starožitností
Karel Lev (1891-1972) - řídící učitel, osobnost všestranných zájmů (malířství,historie), kronikář, pro odbojovou činnost za německé okupace čtyři roky vězněn
Ing.Josef Mikulík, Csc.(nar.1945) - ředitel Centra dopravního výzkumu v Brně
Manželé Josef a Marie Mikulíkovi (nar.1912 a 1920-2002) - místní historikové, autoři tří publikací o obci.
Edvard Světlík (1903-1970) - akademický malíř, žil a pracoval v Kroměříži.
Karel Jakeš (nar.1953-2002) - horolezec, mistr sportu, od r.1980 člen reprezentačního družstva ČSSR, zemřel tragicky v lavině ve Vysokých Tatrách (výstupy v Alpách, na Kavkaze účastník čs.výprav do Himalají - 8.516m).
Petr Konečný (nar.1968) - bývalý profesionální cyklista: v r.1995-1996 absolvoval "Závod míru", v r.1998 účast na mistrovství světa v Kanadě v horských kolech a závod známé TOUR DE FRANCE.
Informace do listingu jsem vyzískal z oficiálních stránek obce Střítež nad Ludinou a ze zatím dobře sloužící paměti mého dědy Pepíka Hornika J
Nyní k samotné keši:
Zase je to velice jednoduchá keš, která vás, ale nezavede do Stříteža nýbrž nad Střítež. Je zde velice hezký výhled na dolní konec a ne jen na něj o který by jste přišli, byla by krabka uložena v obci a o to vás přece nemohu ochudit nee?? J J J Je velikosti mikro a dovede vas nad Střítež, kde je paradni vyhlidka.
Jedete-li geovozidlem tak jsou dvě jediné možnosti.
Vp.1- je zaměřen před domem mého dědy a bábrle. Budou li venku rádi si popovídají a v případě žízně i občerství. Zde se vydáte rovnou za nosem a po svážnici dojedete na okruh zvaný na“ kučích “ a zde pak pokračujete ke keši.
Vp.2- je zaměřen na horním konci Stříteža na kopci zvaném “Duchoňák“ kde dudete pokračovat po polní cestě, která vás dovede zase na “kuča“.
Vše se dá projet geovozidlem, ale!!!!!!
Máte-li geovozidlo německé výroby mladší 5 let tak jen na vlastní nebezpečí. Naopak máte li teréní ruské, japonské nebo americké tak si to užijete. Neeee není to taková hrůza. Moje geofelda vše v pohodě zvládla
