K odlovu doporučuju kromě ČELOVKY a GUMÁKŮ dodržovat následující pokyny:
- dodržovat pravidlo, že dámy mají přednost a nejlépe si keš vychutnáte sami
(pokud jdete v doprovodu, vystřídejte se na posledních 30 metrech po jednom 
)
- pokud je potřeba, umývejte si ruku až po navrácení všeho do zcela původního stavu, v jakém jste keš nalezli - extra prosím o pozornost při zatočení víka, vlhký obsah není žádoucí!
- nepřipravujte o nadšení z nálezu lovce po Vás nepatřičnými spoilery, ať už v mluvené či fotografické podobě - každý si zaslouží tuhle keš najít sám bez nápověd nad rámec listingu, i Vám jde přece o zážitky..
NEVSTUPOVAT DO PROSTORU ZA KEŠÍ, NÁSLEDUJE 18M HLUBOKÝ SIFON!
Poustevnictví v oblasti Moravského krasu
Hertod z Totenfeldu, Podzemní bič Moravy, kapitola XVIII: „Nad vchodem této jeskyně se jeví jiný otvor, představující další jeskyni. Kdysi ji obýval jako nepřístupný úkryt poustevník, aby byl samoten jako pravý mnich, zřídil si pro sebe uměle příchod k sestupu a výstupu pomoci provazu, oceňuje lidskou samotu a blaženost“ (překlad Jiří Urban). (http://www2.jeskynar.cz/files/mastix.pdf)
Zde uvedená, nalezená "první" zmínka Hertoda, stejně jako téma, mne zaujala. Snad paulánský klášter ve Vranově mohl být zdrojem pustevníků ve zdejší lokalitě. Přímo pauláni jsou poustevnickým řádem a tak podporovali poustevnický život, kterým žili někteří z jeho členů. Dle historika J. Miholy si paulánští postavili poustevnu poblíž kláštera (1633) a po jeho zániku (1715) se z posledního zde žijícího poustevníka Elisia Zajíčka stal zdejší kostelník (http://is.muni.cz/th/6665/ff_d/MIHOLA_-DIZERTACE.pdf, s.130). Poustevníci zde působili na zbožnost místního obyvatelstva a poutníků, v pobělohorské době populárních procesí z Brna, které přicházely do mariánských kostelů ve Vranově u Brna a Křinách.
Domnívám se, že jeskyně v Josefovském, Hostěnickém a Křtinském údolí se svými četnými krasovými jevy (vývěry vod, skalní útvary, jeskynní portály, rozsáhlé podzemní dutiny) se mohly pro svoji atraktivnost stát dalšími nábožensky aktivovanými místy. Zbožnost byla ale koncentrovaně směřována do poutních center - Vranova u Brna a Křtin. Toto využití také shledávám přítomností poustevníka v Býčí skále.
Podobných aktivit mohlo být v Moravském krasu i více. Málo známá je např. skutečnost, že motivace brněnského minority Lazara Schoppera pro sestup do Macochy v roce 1723 bylo vybudování svatyně sv. Rozálie na jejím dně, což byla mj. středověká poustevnice a ochránkyně před morem, jejíž obliba vzrostla právě v tomto období (umístěna také v Brně na náměstí Svobody - Morový sloup, sv. Rozálie v jeskyni, 1681).
V době stavby dalšího (později poutního) kostela ve Sloupu byl místní Hřebenáč osazen v roku 1756 sochou sv. Šimona Stylity - byzantského poustevníka a askety, žijícího dlouhá léta na vrcholu sloupu. Stal se zde místním ochráncem před povodněmi. Jestli byl kříž postavený na skále Býčí skály (Rudolf Puff, 1835) nebo zbožný zvyk podepírání skalního útesu Salve - vale klacíky, aby nespadl (Karel Absolon, 1970, 239), pozůstatkem barokních náboženských projevů v Josefovském a Křtinském údolí, se dnes již těžko dozvíme. Obliba poutí odešla s vládou císařovny Marie Terezie, reformy Josefa II. vše velmi změnily, vývoj směřoval k odlišnému romantismu.
Jako další známý příklad lze uvést poustevníka Joachima v Jáchymce, který v ní měl přebývat na počátku 19. století. Pokud poustevník Joachim opravdu existoval, tak to bylo již za zcela jiných okolností. Jeskyně Jáchymka byla na konci 18. století velkoryse „pomocí střelného prachu“ upravena. Byla v ní vytvořena nová prohlídková trasa, na konci odpočinková terasa v Síni světla. Zde měli návštěvníci nádherný výhled do anglického parku. Úpravy v jeskyni zahrnovaly uměle proražené vstupy, prokopané cesty, vystřílené vyhlídky, vymodelované schody, instalované lavečky a kamenný stůl.
K jeskyni vedly nové cesty i s dřevěným mostem. V tomto komplexním architektonickém rozvržení byl umístěn i příbytek pro poustevníka, dodnes nese název „poustevníkův loch“ (ústní sdělení speleologa ZO ČSS 6-01 Býčí skála Jana Wolfa). Pokud zde poustevník na počátku 19. století pobýval, stal se živou součástí hojně navštěvovaného klasicistního parku. Jeho sponzorem se musel stát kníže Liechtenstein. Je dobré připomenout, že většina řádů provozující poustevnictví byly zrušeny Josefem II. již v letech 1781 - 1784. Byli mezi nimi i vranovští pauláni. Pobyt poustevníka Joachima spadal do období soumraku tohoto způsobu náboženského projevu. Je otázkou, kdo byl v této době takovým poustevníkem a zda vůbec existoval..
Zpráva z počátku 19. století o pobytu poustevníka Joachima v Jáchymce se mi nepodařila najít. Poustevník stál mimo zájem návštěvníků místních jeskyní. Důležitý je fakt, že Jáchymce se říkalo až do konce 19. století výlučně Evagrotte (český překlad Evina jeskyně). Tento výraz známe výlučně jen z německy psané literatury, česká není k dispozici, nevznikala.
A v čem je vlastně jméno Jáchymka tak cenné? Kromě toho, že se dovídáme, že jde o novotvar z konce 19. století, tak se nám dochovala informace o poustevníkovi Joachimovi z počátku 19. století. Tuto zprávu také uvedl ve svém krasovém přehledu Karel Absolon: „Na počátku 19. století žil v jeskyni poustevník Joachim, po němž byla jeskyně nazvána Jáchymkou“ (Absolon, K. 1970: Moravský kras 2, 239). Svatý muž Joachim tak posloužil dobré věci. „Přisprostlý“ název Evina jeskyně, či Evina díra, nad kterým se „ošíval“ německy píšící český vlastenec J. Wankel, byl změněn na jeskyni zbožného muže - Jáchymku. Kdo jeskyni navštívil, ví, že původ nemravných myšlenek pochází od jistého nepřehlédnutelného jeskynního otvoru. Slovy Karla Absolona: „Největšího korozivního okna v Moravském krasu“.
Zevrubně zmapovaný je i případ Vincka Doležala (4.9.1862 - 7.3.1936), aneb lesního muže, původem z Habrůvky (http://www.habruvka.cz/lesni-muz/d-1107/p1=1102). Současníci jej měli za jednoduchého člověka, který se pro svoji plachost stranil lidem a postupně se odstěhoval z habrůveckého obecního chudobince do jeskyní u Býčí skály. Dnešní doba, která si nelibuje v odchylkách od společenského úzu, by jej nazvala prostě bezdomovec. Vincek Doležel měl nejraději Kostelík, v zimě pobýval v teplejší Jáchymce. Víme o něm, že svým nenáročným životem neobtěžoval okolí, a protože nekradl a nepytlačil, neměl problémy se správou polesí. Živil se příležitostnou námezní prací v okolí. 
Podporovala jej řada místních lidí drobným darem, ale sám nežebral. Úřady jej vedly jako almužníka. Nejsou žádné doklady, že by žil náboženským životem a nebyl také asketou. Jeho způsob života měl nesporné poustevnické rysy, ale poustevníkem barokní definice nebyl. Dlouhodobě pobýval v jeskyních, kde našel svoje útočiště a měl tam i svoje hospodářství. I jeho život tak může posloužit k některým obecným úvahám o místním poustevnictví.
Nedávno se Jiřímu Svozilovi st. podařilo Vincka Doležala identifikovat na fotografii Karla Absolona. Asi těsně před smrtí jej zachytil při obědě ve vchodu do Býčí skály. V této době (1936 - 1938) zde prováděl archeologické výzkumy František Ševčík pro Karla Absolona (Absolon, K. 1970: Moravský kras 2, 203). Na Ševčíkových dvouletých pracích bylo zajímavé, že je prováděl sám a byly tak doslova poustevnické. Lesní muž Vincek Doležal mu možná při výzkumu pomáhal. Možná přišel jen na kus řeči a jídla, kdo ví..
V nedávné době přilákalo území kolem Býčí skály dalšího poustevníka k životu v ústraní – přišel poustevník Marek. I jeho život poukázal na některá zajímavá fakta zdejšího poustevnictví. (Jelikož se jedná o žijící osobu, uvedená fakta jsou výběrem z jeho zveřejněných zdrojů, nebo publikovaných informací o něm).
Marek Šenkyřík se stal nejdříve krasovým speleologem a později zkombinoval speleologii s náboženským chováním. Postupně si upravoval své jméno, začal si říkat poustevník Marek. Následně ovlivněn indickým náboženstvím přijal též jméno Gyaneshwarpuri. Též jeho oblečení odkazovalo na historický poustevnický oděv.
Poustevník Marek byl aktivní v jižní části Moravského krasu. V nedávné době pobýval v lese nedaleko Habrůvky, kde se zaměřil na oblast U habrůveckých smrků a následně na jeskyni Děravku. Svůj odloučený život střídal s pobytem v obydlených oblastech. Charakteristickým rysem chování poustevníka Marka se stalo působení prostřednictví internetu na své okolí. Postupně vytvořil několik internetových stránek, které naplnil objemným množstvím dat. Výraznou se stala vlastní sebeprezentace (http://marekpoustevnik.ic.cz/). Mnohá data poustevníka Marka již dnes nejsou dostupná, jiná se dají dohledat třeba díky četným vnějším reakcím na jeho tvorbu.Poustevník Marek postupně vešel v konflikt se svými „krasovými chlebodárci“ – státní správou a majitelem pozemku, jež mu dlouho umožňovali pobyt v lesním ústraní. Poté, co opakovaně poškodil cizí majetek, ztratil obecnou podporu a byl ze svého lesního útočiště odejit. V současné době by se snad měl nacházet dlouhodobě hospitalizovaný na psychiatrickém oddělení v Brně-Černovicích..
Za jménem Christian von Darkness, respektive jeho občanskou podobou Kristián Čerňoch, se skrývá příběh mladého člověka, jehož osud, stejně jako současný pobyt, je zahalen rouškou tajemství. Nalezenec a sirotek, umístěný 1950 - 1961 v dětském domově v Křtinách, byl již v pubertě výstředním. K jeho pracovnímu zařazení od normalizace do roku 1989 se mi nepodařilo vypátrat relevantní informace vyjma domněnek, že po studiu zatrpkl na lidi jako takové a žil dosti svérázným životem, snad i trpící některou z duševních poruch, často před svědky nahlas mluvící sám k sobě. Jakožto i dříve, je zaznamenán jeho pobyt mezi lety 2005 a 2015, kdy prokazatelně střídavě obýval Ochozskou, Malčinu a jeskyni Netopýrku. Poslední zaznamenané setkání je z data 22.7.2015, kdy se faráři z Ochozu svěřil s touhou proplavat dosud blíže neprobádaný sifon na místě vývěrů Říčky I., u kterých snad i dříve pomáhal s ražbou krátké štoly. Jeho jméno dosud figuruje v seznamu pohřešovaných osob, mezi místními se spekuluje o jeho odcestování do jihofrancouzké části podhůří Pyrenejí, v blízkosti města Lourdes.
V roce 2003 se objevil i jiný případ jeskynního muže, který obýval Partyzánskou jeskyni nedaleko Býčí skály. Nedávno byl v blízkosti policií vyšetřován případ zastřeleného a ohořelého muže. V roce 1999 byla osídlena další jeskyně v prostoru nedaleké Jidášovy skály (ústní sdělení speleologa Pavla Konečného). Na těchto informacích jsou zajímavé dva fakty: 1. zdejší jeskyně jsou stále využívány k delšímu osamělému pobytu; 2. dosavadní poustevnické jeskyně Jáchymka, Býčí skála a Kostelík již nenabízí dřívější klid pro osamělý typ pobytu, tyto parametry přešly na jiné, více stranou ležící lokality..
..děkuju za pomoc při "výrobě" a betatestu: GeoKacula, PetraaPavel, Alchymist, Hofic, Missaak a jeho Leňulka
Věnováno na počest všem vykopávkám geocachingu, jako byla GCP8VN a "Jméno je povinný údaj", které(mu) kromě premiového členství za poslední rok vděčím nejen za nepublikovanou mysterku D4,5, kterou bych si nikdy nemohl koupit.. Všechno nejlepší k narozeninám!
Zdroje:
http://www2.jeskynar.cz/files/mastix.pdf
http://is.muni.cz/th/6665/ff_d/MIHOLA_-DIZERTACE.pdf
http://www.byciskala.cz/MaRS/index.php?show=clanek&id=511
http://archive.is/pcNLq
http://marekpoustevnik.ic.cz/
https://coord.info/GCP8VN
http://www.habruvka.cz/lesni-muz/d-1107/p1=1102
http://www.slpkrtiny.cz/slp-krtiny/napsali-o-nas/poustevnik-napadl-jeskynare-a2218397
http://blanensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/poustevnik-senkyrik-zdemoloval-srub-a-chtel-se-prat-20120505.html
http://www.turistika.cz/vylety/volne-pristupne-jeskyne-kostelik-a-jachymka
http://agartha.cz/html/pruzkumy/okoli/deravka/index.php
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/jihomoravsky-kraj/107698-poustevnik-vymaloval-studanku-lesnici-na-nej-podali-trestni-oznameni/