Kdesi na východ od Kraje ve Starém hvozdu, kde teče řeka Opletnice, roste jeden z Huornů ukrývající tajemství, jehož jméno nikdo nezná. Nikdo neví, jak tito prastaří lesní duchové vznikly, ale bylo to nejspíš zestromovatěním některých entů. Většinou stáli v nejhlubším lese jako temné stromy, nehybně bděli a málo kdo je rozeznal od stromů...
Kdysi dávno bývali velmi zlí a zádumčiví a někteří z nich měli prohnilé černé srdce. Nenáviděli každého, kdo ohrožoval jejich lesy, zlákali ho do pasti a zabili. Když se rozzuřili, dovedli být velmi rychlí a dokázali se zahalit temným stínem. Existuje hobit jmenující se Tom Bombadil, který zná místo ve Starém hvozdu, kde roste jeden z těchto Hournů...
Hej hoj, cinkylink.. cinkybřink.. má milá.
Vítr fouká na časy a na ptačí křídla!
Pod horou.. za horou.. na sluníčku svítí,
na prahu vyhlíží.... až se hvězdy třpytí....
moje paní překrásná, říční žínky dcera,
štíhlý proutek vrbový.... jako voda šerá....
Starý Tom Bombadil... lekníny jí nese...
skáče a zpívá si, až se země třese.
Hej a hoj! Cinkylink.. cinkybřink.. a hohoho!
Zlatěnko, děvenko, ty má zlatá pomněnko...
Vrbáku.. chudáku.. stáhni z cesty kořeny,
starý Tom pospíchá... večer padá na zemi...
Tom už sám domů jde, lekníny tam nese,
cinkybřink, zpívá si, až se země třese!
Tom Bombadil
