Městečko Janov bylo založeno zřejmě v roce 1251, Brunem ze Šaumburku- Holštýna. Je ale možné- a nalezené indície to dokazují, že zde žili lidé mnohem, mnohem dřív. Je například zajímavé, že se říčka, která protéká městečkem, jmenovala odpradávna Ossa. Je to náhoda, že existoval keltský kmen, který se nazýval Ossové? Nemohli slovanští a později němečtí osadníci tento název říčky převzít od tohoto keltského kmene? Blízkost úrodné nížiny, obranného valu hor, vodního toku a také rudných žil kovů, které uměli Keltové tak mistrně zpracovávat, řadí toto místo k těm, kde by měli Keltové skvělé podmínky k životu.Jsou to sice jen spekulace, ale.....
"Podle latinského spisovatele Pavla Diakona byli prý Osové (od nichž je zřejmě odvozeno jméno řeky Ossa = Osoblaha) při tažení údolím řeky Osy silně tísněni Langobardy, podobně jako Sillingové, kteří byli usazeni asi 80 km severně v okolí horského hřbetu Zobten, od něhož prý vzniklo pozdější označení země Slezsko."
V roce 1535 povýšil olomoucký biskup Stanislav Thurzo Janov na svobodné horní městečko. V roce 1546 byl Janovu udělen olomouckým biskupem Janem XIII. Horní řád pro město Janov. Janov měl v tomto období četná privilegia- měl právo pořádat tři výroční trhy, mohl založit cechy a lávky, atd. O této době vznikají dohady, neboť se nenalezly žádné pádné důkazy o tom, že se zde ve větší míře prováděly hornické práce. Na druhou stranu je ale jasné, že po 400 letech zemědělské činnosti, se dají vymazat z krajiny i velice viditelné důkazy dolování. Zdá se mi nesmyslné, že by zrovna Stanislav Thurzo, člen rodiny, která řídila 
dolování v Horních Uhrách, udělil Janovu titul horního města (Bergstadt), aniž by měl jistotu, ze zde rudy jsou. Ani další privilegia by nebyla nikdy vydána, kdyby se zde nic nevytěžilo, protože tehdejší administrativa měla ve všem větší pořádek, než administrativa dnešní... Toto tajemství snad bude někdy v budoucnu rozluštěno. Po těchto dobách hojnosti a blahobytu, přišly doby, které byly k obyvatelům kruté a to především za třicetileté války, kdy v Janově pobývaly švédské armády. Snad ještě větší pohromou byly pro Janov války o dědictví rakouské. V roce 1741, byl Janov vypálen do základů Prusy, protože se jeho občané postavili pruské armádě na odpor. V pozdějších dobách ze živili občané Janova především výrobou textilu, šitím rukavic, činěním kůže, výrobou alkoholických nápojů, atd. V roce 1888 byl v Janově položen vodovod a od roku 1910, se těšila vynikající pověsti v blízkém i vzdáleném okolí, místní spořitelna. Janov (německy Johannesthal), byl odnepaměti součástí tzv. moravské enklávy. Proto se tato oblast řídila nařízeními Zemského sněmu v Brně, ač byla obklopena Slezskem. Plně byla tato oblast přidělena ke Slezsku až v roce 1938.
Velké dohady vyvolávají kameny s vytesanými skříženými hornickými kladívky, kterých se nacházelo v okolí Janova velké množství. Bohužel byly skoro všechy vykopány a převezeny do různých míst, jako jsou Opava, Ostrava, atd. Bohužel.....vždyť patřily Janovu!
Mnoho lidí přemýšlelo o tom, jaký smysl tyto kameny měly a tak se vyrojily spekulace o tom,že jsou to hraniční kameny,které vymezují území Janova nebo že to jsou kameny, ohraničující úseky, na kterých se prováděly hornické práce......
Oba názory mají vážné trhliny, protože se kameny nacházely i v bezprostřední blízkosti obydlené části městečka a navíc byly na některých vytesány letopočty 1884, 1888 a 1889, kdy se prokazatelně již žádné hornické práce v těchto místech neprováděly.Obrazek
Myslím si, že vše je jednoduché- na konci 19. století byly velice aktivní různé turistické spolky, které vytyčovaly jak turistické cesty, tak stavěly různé ubytovny, či horské chaty nebo dokonce rozhledny. Místní turistický spolek pravděpodobně označil své turistické stezky kameny, na kterých byl znak Janova. Tyto kameny byly totiž umístěny vždy podél starých cest a navíc stejného data jsou například kameny u pramenů, na kterých je vytesán název Franz a Joseph Quelle a letopočet 1889. K těmto pramenům turistická cesta vedla a i kolem ní byly umístěny kameny s kladívky.
Konec 19. a začátek 20. století přinesl mír, který trval celou jednu generaci, až do roku 1914. Umožnil rychlý rozvoj tohoto regionu. V Janově byl na žádost obecního zastupitelstva v roce 1869 otevřen poštovní úřad. Zprvu obstarávali poštovní provoz jedenkrát denně poslové do Zlatých Hor a vozy do Albrechtic. V letech 1830-1869 museli lidé na nejbližší poštovní úřad jít až do Albrechtic, před tím (1701-1830) dokonce až do Krnova.
Také spojení se světem bylo v minulých časech problematické. Dříve totiž, chtěl-li někdo použít železnici, musel jít pěšky do Albrechtic, odkud se mohl koňským omnibusem svézt do Opavy, a tam teprve mohl nasednout na železnici Opava – Svinov. Na opačnou stranu byla nejbližší železniční stanicí Olomouc. Teprve zahájením provozu na moravskoslezské centrální dráze v roce 1872 byl tento region propojen s ostatním světem. Přípojka do Jindřichova byla dokončena a zprovozněna v roce 1873 a 1874 prodloužena do Ziegelhals (Głuchołazy). Kvůli úseku trati Jindřichov – Jeseník se jednalo s Pruskem. Rakousko chtělo získat polskou obec Głuchołazy výměnou za některou rakouskou obec stejného významu. Uvažovalo se o tom, že v případě, že jednání neskončí dohodou, povede trať přes Petrovice tunelem do Zlatých Hor, jak se to už kdysi dávno projektovalo. Na uskutečnění těchto plánů bylo stanoveno 5 let.
Ani Janov nechtěl zůstat pozadu. Na náměstí byl položen v roce 1888 vodovod. V letech 1910-1911 zde byla postavena i nová škola. Řada lidí z Janova a Petrovic se živila obchodováním se střižným zbožím, které na svých krytých formanských vozech vozila přes hranice do Pruska. Říkalo se jim Schlesighändlers. O tom, že lidem přinášel vydatné příjmy, svědčí i fakt, že v Janově dobře prosperovala od roku 1910 obecní spořitelna, která se těšila výborné pověsti v blízkém i vzdáleném okolí.
Zde končí stará historie obce a začíná nová doba, která dvěma světovými válkami zcela změnila nejen tento region, ale i celý svět.
