Nechte na hlave Traditional Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Nechte na hlavě
Plsťařská
Moc prosím!!! NELOVTE v dobách nástupu lidí do práce a zvláště ne, když končí hlavní směna!!
Což je cca 6:30 ráno a 14:30 odpoledne.
Nabízím další vzpomínkovou keš na jednu z továren z historického obrázku nad textem, jež v okrese Nový Jičín i v tomto městě samotném tvořily páteř průmyslové výroby. Vedle Schustalovy výroby kočárů, později přepracovávaných na pohon skutečným benzínem místo dřívějšího „chlupatého“ 
, vedle spousty textilek jako Preisenhammer, Lodena, Pollak, Karnola, Weiß-Fabrik, Kargel vedle dřevozpracujícího Hamburger a dalších zde existovala také unikátní výroba plstěných pokrývek hlavy.
Unikátnost této výroby spočívá krom mnoha jiných věcí v práci s čistě organickým materiálem, kde se toho nedá moc automatizovat a dá se říci, že se u mnoha starých a dodnes pracujících strojů po zakladateli Hückelovi jen změnil způsob pohonu – od původních transmisí, kdy jedna mohutná hřídel, roztáčená parním strojem, hnala přes spoustu plochých řemenů vždy celou dílnu, k jednotlivým elektrickým motorům. I přes použití těch strojů se jedná stále o obrovské množství manuální práce, jež by ani dnešní sofistikované roboty nebyly schopné zvládnout. Také proto, že je vlastně nevyhnutelně nutné, aby za všech fází výroby LIDSKÉ prsty měly neustále POCITOVÝ přehled o stavu zpracovávaného materiálu.
Už párkrát jsem se potkal s lidmi, kteří se mne ptali, jak se vlastně taková pokrývka hlavy „slepuje“, chichi. Ne, její tělo se neslepuje, ono se plstí. Plst je totéž, co „filc“ – rozdíl je v tom, že filc, jak ho většinou známe – jako různé podložky či těsnění, je plochý výrobek. O ploché plsti jsem nikdy nepřemýšlel, kde se dělá – nevím to, nepátral jsem.
Plst vzniká čistě mechanickým způsobem především z králičí a zaječí srsti. První krok spočívá v tom, že se vysušené kůže bez nožiček, hlav a ocásků, rozložené do plochy, protahují mořicím roztokem – směsí přesně namíchaných poměrů kyselin a louhů, kteroužto recepturu dávno a dávno vymyslel, vyzkoušel a zdokonaloval Johann Hückel. Moření má za následek, že se vlas, jak se zde srsti říká, mikroskopicky zkroutí a rozštěpí – bez tohoto úkonu by zplstění vlasu do souvislé hmoty, blízké textilu, naprosto nefungovalo.
Ve druhém kroku se srst z oné zvířecí kůže, zjednodušeně řečeno, sestříhá. Kdyby se to však dělalo nějakými stříhacími strojky, čekalo by se na finální výrobek velmi dlouho . Existuje na to tzv. řezací stroj, jenž má cca jeden metr široký stojící nůž, proti němuž vysokou rychlostí rotuje válec s několika šroubovicovými noži s velmi velkým stoupáním (cca 2,5 závitu). Rotující nože se toho stojícího téměř dotýkají – výsledkem je nepředstavitelný hluk, díky němuž se konstrukce mnohokrát a po mnoho desetiletí zkoumání zkoušela změnit, ale žádná neměla potřebnou efektivitu. Došlo nakonec k „velmi jednoduchému řešení“ - stroj běží v hlukotěsném krytu a kůže k nožům dopravují válečky. Výsledkem řezání je souvislé rouno srsti a odpadem jsou tzv. nudle, na něž je kůže rozřezávána.
Třetím krokem je foukání - ale nepředstavujte si žádné ventilátory – ani dodnes nevím, proč se tento termín používá. Foukací stroje jsou nějakých pět metrů dlouhé „bedny“, v nichž rotuje několik desítek ocelových válců průměru kolem 100mm rychlostí asi 5000 ot/min a ty válce jsou opatřeny stovkami ocelových hrotů. Výsledkem je, že ze stroje vychází velmi jemný materiál, malinko podobný vatě – jenže vata se musí na menší dílky trhat, kdežto tohle jde úplně lehounce. A tady už začíná skutečný vznik klobouku. Neboť vyfoukaný vlas, odvážený v dávkách na gramy a jemnými ženskými prsty rozložený na pás, vstupuje do zařízení, všemi v továrně zvaného „plástičák“ – plásticí stroj. Jde o téměř kruhovou kabinu, jejíž plášť tvoří dvě křídla dveří. Uvnitř na nízkém podstavci rotuje kovové mezikruží o průměru půl metru s velkým otvorem uprostřed. Na to se postaví to nejdůležitější – metr vysoký plechový „zvon“ - kužel – s tisíci malinkých dírek. Ve sklepě pod strojem běží mohutný 15tikilowatový ventilátor, jenž vytváří silný podtlak. Dveře se zavřou, spustí se pás s vlasem a v kabině začne „sněžit“ - vlas je tisícem dírek nasáván na zvon, vzniká „plást“. Když dávka dojde, dveře se otevřou a plást se postříká horkou vodou – to je pro tuto chvíli jeho jediné „zpevnění“. Citlivé ruce plástiče pak ze zvonu, obráceného hlavou dolů, plást jemně sroluje asi tak, jako se sundává punčocha z ženské nožky :-). Nesmí vzniknout žádná vada, jinak by měl budoucí finální výrobek dírky nebo tenčí místa. Určitý počet takových plástů se pak balí do hadrového balíčku a nastává předplstění – balíčky se vkládají do zařízení mezi dva válce, jež na sobě mají navzájem natočená vystouplá místa. To a všechny další operace – valchování, mlácení ve stoupě za stálého přívodu horké vody a páry - mají za následek, že vlas je „sestrkáván“ do sebe tak, že prvotní plást se stále zmenšuje a zpevňuje a úměrně tomu roste tloušťka jeho stěny. To, co na začátku šlo roztrhnout dvěma prsty, je na konci tak pevné, že to rozstřihnou až opravdu dobré a ostré nůžky. Konečným produktem těchto procesů je tzv. štumpa, plstěný kužel, blížící se velikostí klobouku, jež ale má k němu od této chvíle stále ještě daleko asi tak, jako řepa cukrovka ke kostce cukru. Štumpa se pak barví a tuží šelakem a dostává se jí prvního tvarování. Předtvarování se dělá na strojích s dole stojící a shora vertikálně vibrující kovovou růžicí. Konečné tvarování za použití zařízení, jež vznikající klobouk drží po obvodu stovkami kovových paciček je tvrdou ruční prací – nic pro „bábovky“. Když se tady polotovary nakonec vysuší, skončila mokrá fáze jejich výroby.
Pak jdou do úpraven a zdobíren – v úpravnách se pomocí gumových vaků s tlakovou vodou lisují do konečného tvaru, okraje se „okrájejí“ na jejich definitivní šířku, jejich povrch se dře, leští, „češe“, vysává od prachu. Ve zdobírně se našívají všechny ty ozdobné stuhy, mašličky a lem okrajů a v tiskárně se prastarým strojem, který zatím nic nepřekonalo, tiskne dovnitř dýnka klobouku za použití speciální fólie, potažené mikronovou vrstvičkou zlata, známá Hückelovská etiketa. Ani to zlato nelze ničím nahradit…
Kdo by chtěl vidět i videoukázky výrobních postupů, najde je v Návštěvnickém centru Nový Jičín - informace na mestoklobouku.cz.
Pamatuji a vzpomínám na dobu, kdy se k budovám továrny "Hückel" chodilo od dnešní ulice Generála Hlaďo po ještě původní staré Zborovské. Tedy ne po té široké a prostorné, jež začíná kruháčem u tzv. Boromea a hasičárny a končí u sjezdu k továrně, ale po idylické tiché ulici, začínající zaniklým hostincem U Cechu a lemované po obou stranách starými domy a domečky a do níž cca uprostřed ústila ulička Krátká, sestupující sem z dnešní Revoluční. Pak přišlo zběsilé socialistické bourání a výstavba paneláků po jejích obou stranách a stavba hnusného hotelu Kalač. Trojúhelníkový prostor s bývalým vodním mlýnem o mnoho let později nahradil už výše zmíněný kruhový objezd a zbouranou „pomocnou“ školu nahradila dlouho stavěná a dlouho nedostavěná obludnost, v níž sídlil nejdříve Meinl a dnes Hruška. Kdo se dobře podívá na titulní obrázek od Erwina Pendla, všimne si, že vpravo od budov je vidět tehdy ještě nezakrytý mlýnský náhon. Jeho pokračování na Zborovské ulici je vidět na těchto obrázcích z roku 1920. Ještě do roku 2009 náhonem, již dávno zcela ukrytým pod komunikacemi a silnicemi, stále protékala voda ze Zrzávky, kterou dostával díky 300 let starému jezu v Žilině. Strašlivá povodeň z citovaného roku tuto historickou kulturní památku totálně zdevastovala, čímž náhon o vodu přišel. V galerii listingu je ze Zborovské ulice ještě pár dalších zajímavých historických obrázků .
Po nástupu Internetu jsem dlouho zkoušel vypátrat něco o rodině zakladatele této kloboučnické firmy Johanna Hückela. Nedařilo se. Až předloni (2013), u příležitosti zářijové městské slavnosti Nového Jičína, se na mě usmál osud. Z daleké Kanady přijel syn posledního z potomků, jenž zde ukončil svou činnost se znárodněním v roce 1948, Hanse Ferdinanda Hückela, aby konečně naplnil otcovo přání, být uložen v rodinné hrobce rodiny Hückelů na novojickém hřbitově. Bylo možno zúčastnit se besedy s ním v novojické baště, kde jsem s ním poprvé prohodil pár slov ve své druhé mateřštině a pak jsme si hezky popovídali ještě po pietní slavnosti na hřbitově. Až po oné besedě jsem pochopil, proč značka Hückel po nástupu socialismu u nás ve světě už nepokračovala. Bylo zhola nemožné znovu vytvořit celou v minulém a předminulém století zakázkově vyrobenou unikátní technologii – tu tehdy vyráběla strojírenská firma, jejímž poválečným nástupcem byl Strojtex…
Zakladatele starodávné fabriky připomíná přilehlý parčík, který kdysi nesl Hückelovo jméno a kde byl kompletní "dvoukřídlý" a "dvoupatrový" Hückelův památník. I ten si ještě jakž-takž pamatuji v jeho dávné podobě ze 70. let minulého století, už tehdy bez busty, ale ještě s docela kompletními fontánkami a kamennými ozdobami, jež již zmizely. Pravá část se pomalu rozpadá a bustu (kopii?) jsem viděl v muzeu vysídlených Kravařanů ve městě Ludwigsburg. A zde mohu dnes, 24.1.2021, s velkou radostí napsat, že aspoň pan Hückel se „vrátil“ – díky partnerství Města Nového Jičína s Městem Ludwigsburg se velkého přispění bývalého starosty pana Wesselyho podařilo právě výše uvedenou bustu „nakopírovat“ a do třírozměrné podoby zhotovit 3D-tiskem. Pro mne to nakonec mělo i malinkou nevýhodu – dřívější túje vedle schodiště byly pokáceny a tím se ztratila poslední nenápadná skrýš keše, když byla už předtím třikrát nalezena a ukradena nehrajícími hlupáčky v dutině horního památníku. Keš tedy posunuji jinam, bohužel blíže vstupu do továrny, jiné skryté místo se nedalo najít.
A proto moc prosím!!! NELOVTE v dobách nástupu lidí do práce a zvláště ne, když končí hlavní směna!! Což je cca 6:30 ráno a 14:30 odpoledne. I nová podoba keše by se mohla líbit velmi mnoha nehrajícím lidem. Nedopusťte proto, aby bylo zas brzo po ní. Vracet, jak bylo!!
Zdá, že už u některých keší nebudu psát Write Noty, bo je vidí vždy jen nejbližší lovec.
Toto je čtvrtá verze této keše - boj se škůdci je prostě marný :-(... Ať mi zas některý chytrolín napíše, že nemá rád multiny!
PS: Obrázky mají popisky - přejeď myší.
Additional Hints
(Decrypt)
Pb gb mcviny W.Fhpul?
Pb mr wr ir xebiv?
An wruyvpanah
823!
Hcyar chibqav xrf - ivm tnyrevv!
Treasures
You'll collect a digital Treasure from one of these collections when you find and log this geocache:
Loading Treasures