Protože naši kamarádi milují geocaching a libují si ve zdolávání stromovek, rozhodl jsem se jim jednu kešku věnovat. Je to umocněné tím, že to bude jejich první společná keška, rozhodli se totiž sdílet nejen kačerskou vášeň, ale i příjmení.

Trochu náročnější T5. Strom je dlouho bez větví, takže lezecké vybavení 100% nutné. Prosím buďte ohleduplní a nepoužívejte mačky.

Nechoďte  "za šipkou" je to docela vlnitý terén. Pro nejjednoduší dosažení jděte směrem na vyhlídku a odtud už je to kousek.

            Konečně!

             Po desítkách let úporného výzkumu a bádání, jsme minulý měsíc mohli zkonstatovat, že veškerou činnost českého velikána Járy Cimrmana máme zmapovanou a celý výzkum můžeme uzavřít. Tento fakt jsme samozřejmě patřičně oslavili. Kde jinde se oslava mohla konat, než v Cimrmanově posledním známém místě pobytu a místě nálezu jeho pozůstalosti, malebné jizerské vísce Liptákov, na zahradě chalupy pana doktora Hedvábného, ve které byly nalezeny první důkazy o existenci Járy Cimrmana.

              My jsme slavili kompletní prozkoumání Cimrmanových aktivit a doktor Hedvábný poté, co jsme mu v rámci výzkumu pyrotechnicky upravili chalupu, rozkopali zahradu a zničili náčiní, slavil náš definitivní odjezd. Nikdo z nás netušil, jak hluboce se mýlíme.

            Ve skutečnosti jsme stáli na prahu toho největšího objevu v dějinách cimrmanologie, který nás posunul až do netušených končin vědecké fikce. Na jeho počátku stál (což je poněkud přeceněné vyjádření) docent Weigel, jenž neměl po zkonzumování dvou lahví silného jizerského zkvašeného moku již takovou jistotu při chůzi a vrávoraje po končinách zahrádky, sklouzl z prudkého srázu. Očekávaje řev a nadávky jsme doběhli k místu nehody a spatřili pana docenta, jak užasle hledí do temného otvoru, který svým pádem odkryl.

            Za otvorem se nacházela místnost s podivným mechanismem napojeným na elektrický generátor. Docent Weigel, jehož obvykle chabá, až prakticky žádná odvaha byla díky vínu značně posílena, generátor nahodil, přesně podle Cimrmanova hesla "někdo to prostě zkusit musel", do mechanismu vlezl a okamžitě zmizel.

            Po chvíli zmateného pobíhání po okolí jsme ho našli ležet v zahradním jezírku. Překvapeně mžoural a podobal se sjetému kaprovi, jak trefně poznamenal inženýr Rumlena. Tato poznámka se ovšem docentu Weigelovi hrubě nelíbila. Následně se rozpoutala intenzivní badatelská diskuze, jejímž následkem získal inženýr Rumlena monokl na pravém oku a mistr sportu Brukner kalhoty s nestejnou délkou nohavic. Nejhůře ovšem dopadl profesor Smoljak, u něhož docent Čepelka experimentálně zjistil, že nosí paruku.

            Následně nás opustili docent Weigel, který šel odevzdat svou daň přírodě a profesor Smoljak, který se šel vybrečet. My ostatní jsme se vrátili do záhadné místnosti a po jejím podrobném  prozkoumání poznali novou dosud neznámou kapitolu Cimrmanova života.

            Cimrmanův mechanismus byl původně elektrický velkokapacitní odšťavňovač ovoce. Cimrman v něm plánoval nechat velkou rychlostí kolovat elektrony, které by se vzájemně srážely a vzniklá energie by vytlačovala šťávu z vložených ovocných plodů. Později tento Cimrmanův princip nepatrně rozvinulo Evropské centrum CERN při stavbě hadronového urychlovače.

            Jenže první zkouška odšťavňovače odhalila překvapivé vedlejší účinky. Cimrman při zkušebním provozu nešťastně uklouznul a spadl do něj. Rázem se ocitnul na scéně pražského národního divadla uprostřed představení Maryša. Naštěstí neztratil duchapřítomnost a včasným zákrokem zabránil Vávrovi vypít zatuchlou černou kávu od Žida, čímž mu zachránil život. Diváci byli jeho odvážným činem nadšeni, herci už o poznání méně. Cimrman se druhý den vrátil domů a začal se záhadným procesem přesouvání experimentovat. Brzy dokázal pomocí regulace síly elektrického proudu přemísťovat předměty s obstojnou přesností na vzdálenost stovek kilometrů.

            Celý proces pojmenoval termínem portace, později ho na počest prvního přemístění živého zvířete, jímž bylo telátko bez vědomí majitele zapůjčené ze statku v sousední obci, změnil na teleportaci. Tento výraz od něho převzala většina světových vědeckých kapacit. Během zkoumání mechanismu se inženýrovi Hrabětovi stala nehoda, kterou doktor Svěrák okamžitě okomentoval slovy "to se ti zase něco povedlo, inženýre". Hraběta se nešikovně naklonil nad přístroj a z kapsy mu vypadl jakýsi předmět, který po pádu do mechanismu okamžitě zmizel.  Hraběta na nemilou situaci zareagoval slovy "chtěli jsme si se starou užít a zase máme hovno".

            Z Cimrmanových zápisků a tabulek jsme sice vyčetli, že mechanismus je nastaven na přemístění někam do okolí zámku Loket, ale ani po důsledném prohledání cílové oblasti jsme onen předmět nenašli. 

            Nezbývá nám tedy nic jiného, než pozdravit případného šťastného nálezce a popřát mu hodně radosti z obsahu balíčku.