V r. 1717 založil Karel Ludvík, hrabě z Rogendorfu a Molenburku na svém rájeckém panství, jež zdědil po Kristánu z Rogendorfu, jehož předchůdce Jiří byl chotěm poslední ratolesti starodávného moravského rodu pánů z Drnovíc, nevelkou obec na jihozápadním svahu Drahanské vysočiny, která dostala název podle lokátorovy rodiny Rogendorf.

Historických pramenů k dějinám obce Rogendorfu v 18. a v 19. stol. je velmi málo, obdobně jako Je tomu i v řadě Jiných obcí blanenského okresu.

V r. 1834 měl Rogendorf jen 35 domů a 219 obyvatel, v r. 1854 již 258 obyvatel. Pozemkové knihy jsou vedeny od r. 1782. Archivní fond někdejšího obecního úřadu je dochován v okresním archivu v Blansku až od r. 1913, obecné školy od r. 1897 a místní školní rady od r. 1898. Informace o životě v obci bychom získali jedině z fondu někdejšího panství (velkostatku Rájec -Blansko), který je uložen ve Státním archivu v Brně a který Je popsán v průvodci po archivních fondech (sv. 2, Praha 1964, str. 239 n), který obsahuje písemnosti o správě panství od r.1661, ovšem o obci je v něm jen nepatrně málo zmínek.

2. sv. válka

Jako Damoklův meč visela nad obcemi kolem Vyškova hrozba jejich vystehováni. Němci plánovali zvětšeni vyškovského vojenského cvičiště založeného vládou republiky v r. 1935. Po několikerém vyměřování německými geometry bylo stanoveno, že západní hranice cvičiště bude probíhat mezi Rogendorfem a Vilémovicemi. To znamenalo, že téměř celý katastr naší obce se měl stát se všemi důsledky součásti cvičiště. Vypuštěny zůstaly pouze parcely „Na Sečích“ a „Vintovky“. Vystěhování obcí mělo probíhat po etapách. Utěšovali jsme se, že budeme jednou z posledních etap a že do té doby pokrokové státy donutí Němce vrátit se zpět na území říše. Němci však byli přesvědčeni, že není na světě síly, která by mohla zmařit jejich ambice na světovládu. Za jediný měsíc na podzim roku 1939 porazili Polsko a Hitler bubnoval k dalšímu tažení směrem na Balkán. Otázka budováni velkého cvičiště kolem Vyškova byla aktuální.

Na podzim r. 1940 bylo v Berlíně rozhodnuto, že pro vyškovskou střelnici musí býti uvolněno třicetčtyři vesnic. Jejich vystěhování mělo proběhnout ve třech etapách:

I. etapa - Rychtářov, Pařezovice, Radslavice, Radslavičky, Hamiltony, Pazderna, Lhota, Opatovice, Zelená Hora a Podivice.

II. etapa - Studnice, Odrůvky, Hartmanice, Otinoves, Hamry.

III. etapa - Krásensko, Nové Sady, Březina, Podomí, Ruprechtov, Bousín, Drahany, Rozstání, Housko, část Jedovnic, Kotvrdovice, Kulířov, Lípovec, Marianin, Molenburk, Repechy, Rogendorf, Senetářov. 

Stěhovací lhůta pro Rogendorf a některé jiné vesnice na Drahansku byla k velké radosti občanů z rozhodnutí ministerstva války v Berlíně prodloužena do 1. května 1944, avšak okupanti zabavili ještě v r. 1943 hospodářské stroje, které však zatím na prosbu občanů nebyly odvlečeny. 

Rok 1944 začínal ještě hůř než předchozí léta válečná. Dne 4. února odjížděla do Německa na nucenou práci z Rogendorfu dvě děvčata, Milada Němcová z č. 20 a Věra Kovaříková z č. 37. S pláčem rodičů a příbuzných opouštěla rodnou obec. Přišli němečtí komisaři a dávali majitelům domů k podpisu kupní smlouvy. Podpisy si vynucovali vyhrůžkami a z Marie Musilové z č. 6, která všemožně podepsání odmítala si tropili nakonec legraci, že jí přidělí „Mlýn“. Z obecní kanceláře odcizili inventář, psací stroj, občanskou matriku, účetní knihy, pamětní knihu a Jiné věci. Na obecním pastvišti cvičilo již německé dělostřelectvo a za zpěvu německých písní pochodovali vojáci po obci. Vojenská kuchyně byla umístěna u Šenků v č. 122. S topivem si Němci nedělali velké starosti. Pálili dřevěné ploty sousedních zahrad a dvorů. K 1. květnu 1944 byli téměř všichni občané vystěhováni. Klíče od domů se musely odevzdat na četnickou stanici, která měla sídlo v domech č. 58 a 3. Zůstat měl starosta, obecní sluha, tajemník a několik rodin členů hasičského sboru. Ostatní rodiny byly roztroušeny v sousedních obcích a ti, kteří si nenašli ubytování poblíž, odcházeli do vzdálenějších míst.

Přejmenování obce

Vlastní akt přejmenování byl proveden tak, že při projevu strhl řečník tabuli s nápisem „Rogendorf“ a pod ní se objevil nový nápis „Krasová“ zhotovený z růží našimi ženami. Tak tedy nastal konec německého jména naší obce a počínaje tímto okamžikem začali jame užívat českého, líbezného a charakteristického názvu Krasová