Počátky dějin
Spíše rovinaté, vcelku úrodné území okolí obce a její poloha v blízkosti řeky Opavy (která je přítokem Odry) mělo zajisté vliv na to, že se tu lidé rádi usadili.
Díky pečlivé práci archeologů víme o existenci sídliště v katastru Malých Hoštic z období mladší doby kamenné (neolit), které bylo osídleno lidmi kultury s lineární keramikou (5500–4300 př. n. l.). Tito lidé již byli neolitickými zemědělci, proto se dochovaly nádoby, nástroje či jejich úlomky či dokonce zbytky spáleného obilí. Z pozdní fáze pozdní doby kamenné (eneolit) byl v Malých Hošticích nalezen významný doklad osídlení kulturou zvoncovitých pohárů – inventář (obsah) hrobu. Lid této kultury, jehož vyšší vrstvu tvořili válečníci vybavení lukem a měděnou dýkou, přišel na naše území z jihu na konci třetího tisíciletí př. n. l.
Další prehistorický doklad o osídlení na území obce pochází z mladší doby bronzové, kdy na území Slezska žil lid popelnicových polí patřící k lužickému okruhu (nález pochází ze starší fáze osídlení - přibližně 1250–1000 až 400 př. n. l.). Název této kultury pochází ze způsobu pohřbívání zesnulých. Vladimír Podborský uvádí, že dominujícím způsobem tehdejšího pohřbívání mrtvých byla kremace a ukládání spálených pozůstatků do nádob-popelnic, které při značném množství a hustotě na hřbitovech mohly vzbuzovat dojem „popelnicových polí“. Lužická kultura bývá někdy spojována s prvními Slovany, právě popelnicová pole a žárový způsob pohřbívání tomu napovídají. Jiní archeologové a historikové považují pobyt předků Slovanů v tomto období za neprokazatelný. Přímým pokračovatelem lužické kultury byla kultura slezská. Z obou období je v Malých Hošticích archeologicky doložena existence žárového pohřebiště i osady.
Ke keši:
Keš je obyčejná drive-in.