Jedno místečko ve zdejším lese zná snad každý Habartovák. Jedná se o takzvaný Velký kámen. Místo jakoby opředené nějakou pověstí. Uprostřed lesa u cesty stojící velikán nás donutí se zastavit alespoň na chvilku. Má, či nemá svoji kouzelnou moc? Jako by z něj vycházela energie. Nevěříte? Přijďte se sami přesvědčit.
Kámen patří do takzvaných Habartovských sluňáků. Kamenů se zde po lese nachází víc,ale tento je z nich největší a nejznámější.
Kde se tu, ale vlastně vzali? Tak to je objasněné v následujícím článku.
Na výše položených okrajích Sokolovské pánve jsou obnaženy nejstarší horniny terciérní sedimentace, kterými jsou až několik desítek metrů mocné písky a štěrky starosedelského souvrství. Během teplého a vlhkého klimatu v třetihorách pronikaly těmito původně sypkými uloženinami křemičité roztoky a zpevňovaly je na pískovce, slepence a křemence. Později byly vrstvy erodovány (viz pseudokrasové lokality Údolí Ohře a Svatavský vrch) a pevnější partie se ve formě různě velkých horninových bloků ocitly na zemském povrchu. Vlivem svahových pohybů v nejmladších geologických dobách se působením gravitačních sil posouvaly o desítky až stovky metrů od místa svého vzniku.
Obr.: Největší z balvanů u Habartova je asi 7 metrů dlouhý a váží přes 200 tun
Výskyty takovýchto balvanů jsou známy z okolí Lítova, Habartova a Radvanova. Největší z nich leží u lesní cesty severně od Habartova. Tvoří ho křemitý slepenec s dobře patrnými polozaoblenými zrny křemene. Na balvanu zaujme i několik systémů puklin– nápadná šikmá puklina sleduje původní zvrstvení sedimentu, strmé trhliny vznikly účinky tektonických sil a byly později zvýrazněny působením zvětrávacích procesů.
Obr.: Skalní mísa s odtokovým žlábkem
Působením větrné a vodní eroze získal povrch izolovaných balvanů typický kavernózní vzhled a sametový, místy až sklovitý lesk. Balvany se tak velice podobají tzv. sluňákům, které jsou známy např. ze západního okolí Karlových Var (lokalita Počerenské sluňáky). Ty jsou na rozdíl od nich tvořeny celistvými (tzv. amorfními) křemenci.
Obr. Křemitý slepenec
Velký kámen je nejen přírodní úkaz poblíž města, ale především místo, kde většina z nás strávila část dětství a i nyní se tam ráda vrací. Prostě kdo nedokázal vylézt na kámen nebyl frajer 
a naopak
.
Budeme rádi když k logu připojíte foto vás na kameni- frajeři, nebo jen před. (není povinné)
Při odlovu keše dejte pozor na mudly. Zvláště při pěkném počasí je to tu docela frekventované.
Pozor : U nedalekého potůčku je malá vodárnička a nevím zda je to pravda či ne, ale údajně tam občas přespává bezdomovec. Takže buďte radši opatrní !!!
Legenda o Velkém kameni
Velký kámen zná snad každý habartovský občan. Znáte ale příběh, který se s ním pojí? Přečtěte si volně přeloženou legendu o Velkém kameni, kterou sepsala Nicola Lužíková. Té tímto také děkuji. Kdo z vás by si nepamatoval za městem v lese ležící „Velký kámen“? Pro lidi všeho věku byl často cílem nedělního výletu. Pro starší generaci představoval místo klidu a přísun čerstvého vzduchu, pro mladší byl testem lezeckých schopností. Mnoho houbařů a sběračů bobulí využívalo toto bájné místo k odpočinku. Velký kámen je opředen dávnou legendou o prokletém domě v lese. Nechť k vám nyní promluví… Velký kámen s několika habartovskými občany V sousedství Habartova stál dům, ve kterém žil lesník Frohner se svou dcerou Bärbl. S Frohnerem pracoval jeho mladší pomocník Gebhardt. Frohnerova dcera byla pěkné a milé dvacetileté děvče. Musela zaopatřovat domácnost místo své zesnulé matky. Jelikož se pravidelně setkávala s lesníkovým pomocníkem, vzplanula mezi nimi láska. Otec jejich vztah toleroval a nechtěl jim stát ve štěstí. Když tu jednoho dne Bärbl při procházce v lese potkala hezkého rytíře. Byl to sám rytíř Ferdinand z Harteberka. Prohodili spolu pár slov, a jelikož se rytířovi Bärbl zamlouvala, domluvil si s ní na další den setkání. Rytíř na ni čekal v dohodnutý čas na dohodnutém místě. Bezstarostná Bärbl ho následovala až na mýtinu, kde uslyšela řehtání koně. Bärbl se vyděsila a požádala rytíře, aby se mohla vrátit. V tu chvíli dal rytíř Ferdinand znamení. V mžiku byla Bärbl obklopena několika muži. Ti ji posadili na koně a v divokém cvalu byla unášena neznámo kam. Netrvalo dlouho a dorazili na nádvoří. Teprve teď Bärbl došlo, do jaké pasti se dostala. V samotném hradu byla Bärbl uctívána téměř jako bohyně. Přes toto i všechno další rytířovo snažení zůstávala většinou sama v pokoji a odmítala jakoukoliv návštěvu. Jenom jediné slečně byl povolen přístup do Bärbliných komnat. Teprve potom, co se dozvěděla skutečný příběh, rozhodla se, že Bärbl pomůže. Trvalo dlouho, než se Bärbl přesvědčila, že to není trik, ale poté byla ochotna přijmout pomoc nabídnutou z dobré vůle. Mezitím panoval v lesníkově domě smutek. Lesník a jeho pomocník nenašli žádné stopy, aby zjistili, kde Bärbl hledat. Prohledali celý les, ale bez úspěchu. Dny plynuly a nálada v domě se stále zhoršovala. Jednoho večera se k sobě Frohner a Gebhardt chovali zvlášť nepříjemně a najednou uslyšeli ránu. Ke dveřím jim spadl strom. Gebhardt šel dveře otevřít a nemohl uvěřit vlastním očím. Stála tam Bärbl. Hned ji vtáhl dovnitř a zavřel za ní dveře. Teprve po určitém zotavení jí řekl, jak moc trpěl bolestí během jejího malého dobrodružství. Společně s Bärbl se do domu vrátilo štěstí a radost. Okamžitě měla proběhnout svatba. Poté, co byli oddáni, se v jejich domě ale objevil rytíř Ferdinand. Zjištění sňatku ho popudilo a opustil znovu tento dům. V dálce se zastavil a výhružně se otočil se slovy, která byla zároveň prokletím: „Kameny z vás i budov se stanou!“ V tom okamžiku zněla slova jako vzdálené hřmění a mohutný řev uvrhl lesní chatu v kámen a pohřbil s ní i její osazenstvo. Od té doby stojí místo lesního domu „Velký kámen“.
