English listing
UPOZORNĚNÍ K PŘÍSTUPU CACHE
Děti držte za ruku, své mazlíčky na vodítkách a sami pořádně koukejte, kam šlapete.
Jedná se o místo cca 3-4 vodních nádrží, které jsou navzájem propojené hlubokými příkopy a v letních měsících absolutně zarostlé křovím
Cache není vůbec těžké najít, nikam nešplhejte, nenaklánějte se, nesestupujte. Jděte po ,,vyšlapané" cestě!
TRIXIHO PŘÍBĚH
K 18 tým narozeninám jsem si domů přivezla dárek z útulku, ročního Českého strakatého psa. Na to, že nikdy neměl žádnou výchovu a my si na ničem také nezakládali, byl neuvěřitelně přizpůsobivý a poslušný.
2 roky na to, jednoho zimního podvečera, kdy tma se spouštěla dolů, s ním táta šel na jejich tradiční procházku do lesa. Vše probíhalo tak, jako vždy, do té doby, než Trixi ucítil srnu a chtěl se s ní proběhnout.
Na tátovo volání nereagoval. Vyrazil tedy směrem, kam se spustil za srnou, volajíce nervózně jeho jméno. Po pár minutách uslyšel obrovskou ránu. Bál se, že někdo si na něj počíhal za hrátku se srnou. Po hodině pátrání, se vrátil se domů, doufajíc v Trixiho návrat před dveře domu.
Však když přišel, on tam nebyl. Vrátil se tedy do tmy lesů a hledal dál.
V nočních hodinách jsem se vrátila domů a už z venku mě nevítal můj drahouš. Táta mi řekl, že Trixiho nemůže najít a on sám se nevrátil.
Na Trixiho bázlivou povahu mě to moc nepřekvapilo. Nezbeda si chtěl zažít nějaké dobrodružství, uklidňovala jsem se. Během noci jsem zjistila, že stále nepřišel a začala být nervózní.
Hned ráno jsem se pustila do hledání. Po hodinách vláčení se sněhem, v promočeném a zmrzlém oblečení, jsem se vrátila vytvořit letáky s prosbou o pomoc s hledáním.
Prošla jsem celý okruh jeho ztráty ve vzdálenosti na 5 km, vylepovala plakáty, ptala se lidí na nějaké informace, zda ho neviděli. Pátrání se nemělo ke konci.
Druhý den už jsem se vzdávala. Vyhlásila jsem pátrání v útulkách, internetu a policii. Na pomoc mi přijel bratr se svým psem Elisou, kteří se s Trixim chovali jak manželé. Spoléhala jsem na ní, že ho vypátrá. Vždy když jsme houbařili, dokázala nás držet při sobě. Nicméně hledali jsme hodiny bez úspěchu. Už jsem to vzdala, vrátili jsme se domů. Bratrovi to však nedalo a vydal se do lesů znovu a sám.
K večeru mi volal, že ho našel ve vodní nádrži kousek od hřiště v Dubí.
Když jsem přijela, na místě byla skupina hasičů, poslali mě do lesa směrem po mně známé cestě, za zatáčkou jsem sešla z cesty a šla cca 10 m hlouběji do křoví, kde už čekal bratr s hasiči. Když jsem se dostala k nádrži, nevěřila jsem tomu. Můj drahouš stál na vodní hladině nádrže na malém kousku ledu 3 metry pod námi. Vysílen, nedokázal ze sebe dostat jediný zvuk. Hasiči se pro něj spustili a vytáhli ho ven. Slovy nedokážu popsat, jak jsem byla šťastná, že byl živý a dokonce absolutně zdravý. Který z našich mazlíčků by vydržel 2 noci v mínusových stupních sám na kousku ledu?
Cache jsem založila, abych vás přivedla na velice prapodivné místo uprostřed lesa, který jsem měla od mala prochozený skrz na skrz a nikdy jsem o tomto útvaru neměla nejmenší ponětí. A kdyby nebylo pátrání po mém psovi (viz. Příběh) nikdy bych sem nedošla.
