Kanyza Jaroslav PhDr.
literatura, pedagogika, hudba
PhDr. Jaroslav Kanyza se narodil 25. dubna 1906 v Lipníku n. B. v rodině pekaře. Po studiích, v září 1933 nastoupil učitelské místo na reálce v rodném Lipníku n. B., kde působil až do roku 1941, kdy byla škola nacisty uzavřena. Profesor Kanyza odešel na Reálné gymnázium do Přerova. V roce 1943 byl ze služby propuštěn, protože byl nuceně pracovně nasazen do Polska, odkud uprchl. Později byl zaměstnán v tiskárně v Lipníku n. B.
Po skončení 2. světové války působil několik let v brněnském a ostravském rozhlasu, byl také členem Moravské filharmonie i členem Pěveckého sboru moravských učitelů. V roce 1951 se přestěhoval do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea. V roce 1953 získal doktorát z pedagogiky, od roku 1958 učil na gymnáziu v Hejčíně až do odchodu do důchodu v roce 1970.
Další činnost dr. Kanyzy byla obsáhlá. Aktivně vystupoval především v pěveckých souborech. Byl znalcem národopisu, zvláště Záhoří. Psal povídky, básně, životopisy kulturních pracovníků, romány. V roce 1961 vydal román „V městě kardinálově“, v němž líčí pobělohorskou dobu v rodném Lipníku, byl spoluautorem „Knihy o Lipníku n. B.“, kde napsal úvodní báseň „Rodnému městu“. O lipenském rodáku a mecenáši Janu Neffovi napsal studii „Báseň a pravda“. Své práce, v nichž zachycoval především minulost svého rodného kraje, uveřejňoval v nejrůznějších časopisech a sbornících. Dr. Jaroslav Kanyza vytvořil dílo pozoruhodné šíře, obsahující kolem 150 titulů.
Tento pedagog, spisovatel, knihovník a vlastivědný pracovník zemřel 12. června 1982
v Olomouci. Jeho synem je známý herec a malíř Jan Kanyza.
Kanyza Jan
herectví, dabing, malování
Jan Kanyza stále patří k charismatickým umělcům a je majitelem krásného hlasu, který využívá v dabingu. Honza se narodil 25. října 1947 v malém městečku, v Lipníku nad Bečvou. Na svět přišel jako vyprošené, třetí dítě v pořadí, sestru nepoznal, ta zemřela velmi mladá, ve válečné době, a bratr je o šest roků starší. Oběma rodičům již bylo po čtyřicítce.
Jako malý chlapec se zajímal o hudební nástroje a to o klavír, klarinet, a dokonce i o saxofon. Zájem o muzicírování mu dopomohlo na střední škole, vystupovat ve studentském kabaretu. Objevil se u něj další, zajímavý talent a to je zájem v malování, kdy se věnoval krajinkám. Bezstarostná léta jsou na ústupu a již nadešel čas, kdy se musí rozhodnout, čím bude. Bude se věnovat malování, hudbě, nebo z něj bude herec? Nejvíce jej to táhlo na divadelní prkna, která znamenají svět. V roce 1970 dostudoval u profesora, vynikajícího herce Miloše Nedbala, na DAMU. Profesor Nedbal si Kanyzova talentu vážil a velice si jej pochvaloval.
Ještě v době studií, to bylo v roce 1966, se poprvé objevil na plátnech kin, díky režisérovi Jiřímu Hanibalovi, který pro něj měl roličku chlapce v partě, ve filmu Malé letní blues.
O něco větší roli má ve filmu Utrpení mladého Boháčka (1969), film, kde exceluje Pavel Landovský. K prvnímu lednu 1970 nastoupil do divadla Na zábradlí a zde strávil sedm plodných let, poté odešel a zůstává na volné noze. Kamera jej miluje, což se nedá říci
o některých lidech, kteří mu v kariéře nepřáli.
Při natáčení válečného filmu Sokolovo se dostal do Ruska, kde došlo k incidentu, který řešili pánové až na ministerstvu kultury. Nastala absence a až film Mladý muž a bílá velryba (1979) ukázal, že nám takový herecký typ ve filmu chybí. Hercovi lumpové, zločinci a darebáci nejsou zase takový zlí. Objevil také v seriálu 30 případů majora Zemana, kde se v příběhu dostal do daleké latinské Ameriky, v epizodě Rukojmí v Bella Vista. Přichází další seriály, účinkuje v seriálech Hříchy pátera Knoxe (1992), Hříchy pro diváky detektivek (1995)
a velmi dobře známou rolí JUDr. Zatloukala, v sérii úsměvných komedií „Hospoda“, které vyprodukovala TV NOVA.
Jan Kanyza má vynikající, zastřený hlas, který mu napomáhá v dabingu zahraničních filmů
a zde patří k absolutní špičce. Herectví prokládá malováním, které mu jde přímo výborně, jak to říci jinak, když se chlubil svými obrazy v USA, v Německu, ve Švédsku a ve Francii, kde je jako doma, zde tráví celé měsíce malováním. Ilustroval též knížky pro děti.
Kolem jeho jména se vedla mediální aféra o možné spolupráci s STB, kdy jeho osobu naštěstí soud očistil a může se plně věnovat svým koníčkům v klidu. Maluje, jako herec exceluje
v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. K dobré pohodě mu dopomáhá rodina, jeho žena Žofie, se kterou má dceru Báru.
Podle neoficiálních zdrojů bydleli Kanyzovi v Loučské ulici.