Keška na úvodních souřadnicích samozřejmě není. Pokud se tam, ale chcete vypravit, najdete zde osmihranný altánek „Pindulka“, ve kterém knihovník Ištván B. nalezl skříňku s korespondencí c.k. přednosty stanice Kostěnice Jaroslava K., který v Ústí nedaleko Pindulky v Okružní ulici bydlel. Skříňka obsahovala dopis podepsaný jakýmsi Járou d. C. a několik starých fotografií.
Tyto materiály se mně dostaly do rukou a začal jsem tedy pátrat, kdo by mohl být onen Jára d. C.
Prvním vodítkem byla pohlednice s razítkem pošty Geiersberg - Kyšperk odeslaná 18. srpna 1900 a na ní mimo jiné i text: „Přední čeští šlechticové a Já“. Na rubové straně pohlednice je text „ Drahému příteli přednostovi. S díky Jára d.C.“.
Obr. 1 Druhý zprava Jára d.C. ukazuje svůj nový nůž.
Pátráním v archivech a v dobovém tisku jsem došel k závěru, že onen neznámý Já (Jára) by mohl být Jára da Cimrman.
Podařilo se mi zjistit, že působení tohoto českého génia zasáhlo i oblast lesnictví a to zejména v oblasti boje proti škůdcům lesních porostů. I na konci 19 století a na začátku 20. století se v lesích vyskytoval nebezpečný brouk Lýkožrout smrkový (Ips typographus) z podčeledi kůrovci a je všeobecně známa Járova věta „Tenhle rakouský brouk nám jednou sežere celou Šumavu“. Jára pracoval tehdy v službách barona Krofty, který je též zvěčněn na pohlednici.
Z nalezeného Járova dopisu vyplývá, že do Ústí dorazil vlakem od Prahy, poté co byl během cesty vysazen z vlaku v Kostěnicích a to kvůli sporu s průvodčím vlaku ohledně zastavování rychlíků ve stanici Česká Třebová (je zajímavé, že tento spor trvá i dnes po 115 letech a zapojil se do něj další Jára, v tomto případě Dušek). V Kostěnicích se Jára seznámil s přednostou stanice panem Jaroslavem K., který mu umožnil odjezd dalším vlakem do místa konání valné hromady. Vystavil mu náhradní jízdní doklad se slovy „ ..vono je těch blbců u ajznbonu pořád dost“.
V Ústí omylem vystoupil až na tzv. Starém nádraží a na Nové nádraží se musel přesunout pěšky. Zde nasedl do zvláštního vlaku v 7 hod. 30 minut ráno a společně s P.t. pány účastníky odjel směrem do stanice Černovír. Program a zároveň ukazatel vycházky je k dispozici v publikaci „Popis revíru libhavského příslušnému k panství lanškrounskému Jeho Jasnosti panujícího knížete Jana z Liechtensteinů současně i průvodce při vycházce dne 13. srpna 1900 konané za příležitosti valné hromady České lesnické jednoty v Ústí nad Orlicí“
Obr. 2 Titulní strana publikace
Obr. 3 Strana 58 s přehledem úlovků
Jak dále vyplývá z Járova dopisu, vlak však dojel pouze na Hutvald, kde na železničním přejezdu došlo k srážce vlaku vedeného strojvedoucím Jiřím S. s nákladním vozem, který řídil Kamil M. z Orlice. Následky nehody byly tragické a obětí se stalo několik sudů piva Magnet z 1. měšťanského pivovaru v Hylvátech. Na oblastní potravinářské výstavě v Chocni v roce 1899 získalo toto pivo bronzovou medaili. První byla Šaratice, druhá Českotřebovská desítka. K přivolání c.k. četnictva byl vyslán rychlý běžec Radek H.
Z této nehody Jára pořídil dvě fotografie.
Obr. 4 Železniční přejezd na Hutvaldě (dnes známější pod názvem Na Donu), první zprava skleslý řidíč Kamil M. vyhlíží příchod C.k. četnictva
Obr. 5 Železniční přejezd na Hutvaldě o dvě hodiny později. Četníci stále nepřicházejí.
P.t. panstvo muselo tedy z Hutvaldu pokračovat pěšky. V lesích Vajetínských (dnes Vadětín) byl postaven pro občerstvení P.t. účastníků dřevěný pavilon. Tento dřevěný pavilon, který je vidět na pohlednici obr. 1, byl posléze zakoupen Městem Ústí nad Orlicí a přestěhován k tzv. Nové silnici do Litomyšle. Zde stojí v modernizované verzi dodnes. Pavilon na nové místě viz obr. 6 za dob c.k. monarchie a za první republiky sloužil k vycházkám občanů města a v jeho sklepení byly skladovány sudy piva spolku Picích bratří viz obr. 7.
Obr. 6 Jubilejní pavilon po přestěhování k tzv. Nové silnici.
Obr. 7 Pivní spolek "Picích bratří" na lavičce vedle pavilonu. Uprostřed s půllitrem hylvátského piva Magnet Jan Sch. a vzadu mezi stromy Jára d.C. při další návštěvě Ústí. Jediná dochovaná podoba Járy, bohužel velmi nekvalitní.
Ale vraťme se zpět na Hutvald. P.t. účastníci odtud pokračovali pěšky do stanice Černovír a odtud pak lesy Vajetínskými do stanice Hnátnice. Část se vrátila zvláštním vlakem zpět do Ústí a část společně s Járou d.C. pokračovala Kyšperandou do Kyšperka. To už je ale jiná historie, o druhé návštěvě Járy v Ústí a v Kyšperku se můžete dočíst na stránkách Kulturního centra Letohrad viz http://www.info.letohrad.eu/pomnik-jary-cimrmana/ nebo se zeptat místního kronikáře.
K vlastní keši:
Pro výpočet souřadnic finálky je nutné z listingu, související stránky a z výše uvedených obrázků zjistit následující:
A = číslo strážního domku na Hutvaldě + 3 =
B Jára ukazuje na fotografii?
svůj nový nůž B = 0
svoje nové parohy B = 1
svoje nové péro B = 2
C = počet kolčav odstřelených v roce 1895 =
D = počet půllitrů, které jsou vidět na obr. 7 (liché číslo) (půllitr pod kloboukem nepočítejte, není vidět) - 8 =
E = počet šavlí na obr. 1 (šavle vzadu za pavilonem nepočítejte) - 1 =
F = počet srnců odstřelených v roce 1896 (prvočíslo) =
G = počet honicích psů odstřelených v roce 1885 =
H = počet písmen v názvu ostrova, od kterého v roce 1900 určovali východní délku =
Souřadnice finálky 49°5A.BCD a 016°2E.FGH
Součet 15-ti čísel souřadnic finálky je 58
Zdroj. archiv ownera