Město Kojetín
Hanácké město Kojetín leží na pravém břehu řeky Moravy v nadmořské výšce 201 m. Má rozlohu 3103 ha a okolo 6500 obyvatel. Vzniklo při cestě Olomouc – Kroměříž. Leží na důležité dopravní křižovatce, železniční trať mezi Přerovem a Brnem existuje již více než 130 let a trať Kojetín – Ostrava přes 110 let.
O počátcích Kojetína historické prameny mlčí. Pověsti kladou jeho vznik až do dob Sámovy říše a za zakladatele považují jeho syna, kterého jmenují Kojatou. První písemná zmínka o Kojetíně je z roku 1233, kdy se v listině moravského knížete Přemysla hovoří o újezdu kojetínském.
Koncem 12. nebo počátkem 13. století se Kojetín spolu s některými okolními obcemi dostal do držení pražského biskupství, které trvalo až do doby husitského hnutí. Poté bylo panství zastaveno Jiřímu ze Šternberka. Do 18. století se na něm vystřídalo několik významných rodů. Město nabylo velkého rozkvětu za pánů z Pernštejna. Tito dbali na rozvoj řemesel, obchodu i poddanských hospodářství. K 20. prosinci 1720 kojetínskýpanstvíopět do držení pražského arcibiskupství. Tuto dobu připomíná znak městKojetína.
V roce 1829 se začala stavět nová radniční budova. Nejvýznamnější kulturní památkou připomínající pozdní feudalismus je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tvoří dominantu siluety města, proto nejvíce upoutává. Na původním gotickém půdorysu se tyčí mohutná barokní stavba, pocházející z konce 17. století. Kompozici kojetínského chrámu završuje dvojvěží a štít upravený ve druhé polovině 18. století. radnice z 2. poloviny 18. století, která ovšem byla později secesně upravena. Její vnějšek byl však pozměněn novodobými opravami fasády. Do dnešní rekonstruované podoby byla přestavěna po ničivém požáru v srpnu 1995. Střed náměstí tvoří mariánský sloup, motiv typický pro barokní období. Dal ho postavit kojetínský měšťan Johanes Kulhan v letech 1704 - 1705. Další pamětihodností města je bývalý zájezdní hostinec U zlatého křížku na náměstí, v němž v únoru 1849 Josef Mánes maloval hanácká děvčata. Budova, známá jako Okresní dům, byla vystavěna v roce 1911 v secesním slohu architektem Františkem Skopalíkem. Po rekonstrukci v roce 2001 dostala oficiální název Regionální vzdělávací a informační centrum. V přízemí se nachází informační středisko, galerie, muzeum. V patře sídlí městská knihovna.
