O princezně Arance
Bylo nebylo. Za sedmero horami a za sedmero řekami jedno geokrálovství. Lidé tam byli vlídní a laskaví. Na jedné straně toho království u říčky Rokytné pobýval švarný geoudatník. Jednu kapsu prázdnou, druhou vysypanou. I doneslo se mu přes internetovou královskou poštu, již roznášeli slavíci a skřivani, že u říčky Kyjovky sličná princezna Aranka pobývá. Vrabci si na střeše štěbetali o její šlechetné a krásné duši. I zachtělo se mládenci poznat a na vlastní oči spatřit tu líbeznou paní. Usedl na svého plechového geooře a vydal se v širou dáli hledat svou vysněnou vílu. Dorazil do země sklepy zlatým mokem oplývající, jež dokáže jazyk oblažit a rozum poplésti. Když spatřil princeznu, okamžitě se do ní zamiloval a snažil se získat její přízeň.
Cožpak to jde, aby víla borůvková v princeznu přeměněná mohla obyčejného chasníka milovat?
Inu jde. Stačí mít společnou zálibu a krabičky v přírodě a na zajímavých místech umístěné spolu hledati. Radovat se z maličkostí, když sluníčko svítí, když vůkol usměvaví lidé jsou, když se loguješ do nějaké vymazlené keše a těšíš se na další nálezy a zážitky.
A tak milé geoděti končí tato geopohádka o borůvkové princezně Arance a kačerovi. Mějte se rádi jako oni se mají, a do přírody spěchejte a schránky ukryté objevujte.