Třebůvka není žádný potůček:
Průtok je 4751,335 pint za sekundu, což je - pouze pro představu - 164764,109 krychlových palců (!). Nebo jinak: představme si, že téměř polovina obyvatelstva Moravské Třebové do sebe hází každou sekundu půllitr piva - tak takové množství vody protéká Třebůvkou.
Hloubka řeky je poněkud neprobádaným údajem - plavci totiž tvrdí, že na dno nedosáhnou, a neplavci se buď měření hloubky nechtějí účastnit nebo se z vody zatvrzele nevracejí.
Moderní metoda měření hloubky toku v týmu plavec - neplavec nemusí vždy zaznamenat úspěch (foto z měření hloubky Třebůvky dne 7. 11. 1977):
Za prokázaný fakt však bereme z dobových zpráv plavbu na Třebůvce v dolní části toku, z čehož plyne jednoznačný závěr - řeka je hluboká až dost.
(Pramen :http://svitavsky. denik. cz/galerie/plavidla_lhota_100710. html)
(Pramen :http://svitavsky.denik.cz/galerie/plavidla_lhota_100710. html)
Plocha povodí Třebůvky pak dosahuje úžasných 180 508 785, 8 čtverečných sáhů, kde sáh je opravdu poctivý český sáh 1, 7928 m, nikoliv délkově přehnaný sáh maďarský ( 1 öl=1,8964838 m ), ev. místně uzpůsobený sáh čínský (1 bu = 1,66 m ).
Zajímavého výsledku bylo dosaženo při zkoumání složení vody v Třebůvce, kde byla mimochodem poprvé použita vpravdě revoluční metoda zkoumání, kde průzkumník-analyzátor po kapkách testuje vodu vlastním zažívacím ústrojím. Tato metoda byla později zdokonalena prof. N.A. Tanajevem (Kapková analysa anorganických látek , Praha: SNTL, 1957). Bylo tedy zjištěno, že tok řeky obsahuje 97, 2 % vody s 5% chybou. Vzhledem k chybě měření nebyly určovány další složky tekutiny.
Samotná výprava k pramenům Třebůvky následovala jen několik dnů poté, co místní sedlák Jaryn z Boršova dostal nápad objevnou výpravu uskutečnit. Napomohla k tomu souhra několika náhod:
To, že nápad se zrodil v boršovské hospodě, zkrátilo délku výpravy ze 4 týdnů na pouhé dva dny. Zbytek toku v údolních nivách byl totiž již osídlen, stačil by tedy „korespondenční průzkum“ ve spolupráci s místními badateli a kronikáři.
Za druhé se mohli naši průzkumníci vyhnout tzv. Zrcadlícím vodám, což byl původní, na komáry a jinou havěť bohatý bažinatý soutok Třebůvky a Stříbrného potoka v místech dnes již mořem a aquaparky zhýčkaným obyvatelstvem nevyužívané retenčně - rekreační nádrže Boršov.
A konečně čas také sehrál svoji roli. Rolníci, dělníci a nezaměstnaná inteligence se totiž v 8. března 1924 družně veselili v místním hostinci při oslavě MDŽ, až do chvíle kdy Fanynka (údajně pomocná kuchařka školní jídelny) se začala chlapům vysmívat, že nikdy nic pořádného neudělali a nic po nich, krom potomků vlastních i nevlastních jako následků prohýřených nocí, nezbyde. A v ten moment vstal Jaryn, s pohledem bohatýra prohlásil: „Vypravíme se k pramenům Třebůvky.“ Celý hostinec ztichl, nikdo z obce do té doby tak daleko a vysoko v kopcích nebyl.
Ale chlapi by nebyli muži, kdyby nedokázali, že jsou chlapi. A tak v neděli, hned po návratu z kostela, vyrazilo čtyřčlenné družstvo do prvního výškového tábora. Cesta ubíhala snadno, a po několika minutách dorazili do spřáteleného sídla se jménem Útěchov, o němž není přesně známo, jak jméno vzniklo. Jedna verze připomíná úžasnou schopnost místních vypálit kořalku prakticky z čehokoliv, a tyto „SLZY ÚTĚCHY“ pak pašovat po proudu říčky za účelem dalšího prodeje. Druhá pak naráží na útěchu, kterou místní ženy poskytovaly poutníkům, protože jejich vlastní muži pro vysoký obsah C2H5OH [čti alkoholu] v krvi nebyli s to plnit ani manželské povinnosti. Obě historky pak budou zřejmou pomluvou.
Po krátkém občerstvení v místní družstevní mlékárně pak cestovatelé pokračovali výš proti proudu až na území dnešní Dlouhé Loučky. Tehdy zde stával jen neprosperující zájezdní hostinec a pár chalup. A právě neprosperita hostince vedla jeho provozovatele Aloise Chmelu k nedodržování policejní hodiny (zavírací), a to tak, že k osvětlení hostinské místnosti používal mnohem delší louče, než bylo v kraji zvykem, čímž nepřímo nutil hosty k větší konzumaci. Není divu, že zde naši poutníci založili první výškový tábor.
Druhého dne, pamětlivi toho, že na sv. Řehoře (12. března) líný sedlák, který neoře, a že na cestu tam i zpět už mají jen dva dny, vyrazili po dvou vyprošťovacích pivech na zbytek cesty. Prošli údolím a stoupali mírně do kopce. Slunce pomalu začínalo hřát svými prvními jarními paprsky, a tak je samozřejmé, že si naši hrdinové co chvilku přihýbali z velkého cestovního džbánu, který jim na cestu velkoryse poskytl hostinský Chmela. Říčka, tady vlastně už jen potůček, se jim nějak ztratila v trávě a křoví. K jejich překvapení však došli na kopec, kde se rozprostírala víska s kostelem od Santiniho, jak místní tvrdili, a její jméno bylo Křenov. Původ tohoto jména zřejmě nespočívá v širokém, srdečném úsměvu místních domorodců, ale prý v názvu zvláštní rostliny, kterou si zdejší v hojném množství strouhají na ohřáté uzenky (německy Krin).
Občerstveni pivem a uzenkami s křenem nechali si místními poradit cestu a k prameni Třebůvky se výprava pro jistotu vydala v doprovodu pasáčka koz. Pramen byl zřejmě úspěšně nalezen, ale záznamy o detailním průběhu chybí. Výprava, znavena pak dlouhou cestou, žízní a steskem dorazila za velké slávy téhož dne večer do hostince v Boršově, kde podrobně referovala všem, co se do hospody vešli.
Na památném snímku zachycena výprava po návratu, při návštěvě předsedy vlastivědného spolku zemí českých Dr. Huberta Jonáše, s jeho služebním automobilem a příležitostným řidičem desátníkem Tondou, který se výpravy zúčastnil v době krátkodobého volna k opuštění posádky, protože vykonával základní vojenskou službu. (Foto archiv pozůstalosti Dra. H.J.)
Národní registr pramenů a studánek uvádí pramen zde: http://www.estudanky.eu/7490-pramen-trebuvky
Na vás pak je tuto památnou výpravu do vysokých kopců (470 m nad mořem) zopakovat. Doufejme, že uvedené souřadnice vás nezavedou …. (jinam).
English version
Třebůvka really is not a brooklet:
The flow rate is 4751,335 pint per second, which is - just for imagination - 164764,109 cubic inches (!). Otherwise : Imagine 5000 people drinking a glass of beer every second - it correspondes to the flow rate of the Třebůvka river.
The depth of the river hasn’t been found out yet, because of the non- reliable method.
The depth testing by the team of a swimmer and a non-swimmer does not have to be always succesful (photo taken on 7.11. 1983):
According to the photos sailing is possible thus the river must be deep enough.
(Source :http://svitavsky.denik.cz/galerie/plavidla_lhota_100710.html)
(Source :http://svitavsky.denik.cz/galerie/plavidla_lhota_100710.html)
The catchment of Třebůvka River has amazing 180 508 785,8 fathoms, where the length of fathom is 1.8288 metres unlike hungarian fthm ( 1 öl=1,8964838 m ), or even chinese fthm (1 bu = 1,66 m ).
There are very intersting results of water analysis, where a revolutionary method was used for the first time. Testing person - analyzer tests the water swallowing drops of water, the method later improved by prof. N.A. Tanajev (Drop analysis of chemical staff, Prague: SNTL, 1957). It was found out, that the river contains 96,3 - 97,2 % of water + 5% statistical fault. Other components were not indicated.
The voayage to the river source was not so funny and interesting as the Czech version of the story says, but simply - 4 famers (without Dr. Livingstone) went to the hills, found the source and got back. They might have a few beers during the journey.
The photo shows the explorers with the chairman of the historical society Dr. Hubert Jonáš after their return from the wilds
And we hope you will find the cache…
