Veverka Kešulka
Bylo – nebylo, v jedné vesnici Tobiasova království žila milá, všude přítomná veverka Kešulka. Jejím posláním bylo obhospodařovat poklady, které byly ukryty v celém království. Každý den kontrolovala, jestli jsou na svém místě, a že je nikdo nevykradl nebo dokonce úplně nezničil. Nejvzácnější byly mince, které přenášela z pokladu do pokladu, aby zmátla všudypřítomné nepřátele. Na vysvětlenou, nepřítel je ten, který úmyslně ničí a vykrádá podklady, je to většinou cizinec, který nežije v našem království a netuší, co pro nás tyto poklady znamenají.
Kešulka byla pracovitá, a proto za své zásluhy od krále dostala dřevěné kolečko s řádem ochránkyně pokladů. Všude kam přišla, tak toto kolečko vzbuzovalo obdiv. Čím dál více poddaných toužilo získat kolečko, ale nevěděli, jak jej dostat.
Kešulku něco napadlo a tak šla za králem s nápadem, který ji oslovil. „Je to prosté“ řekla Kešulka. „Já celé dny pracuji a ani se nezastavím, co kdyby mi pomohli ostatní poddaní, přenášeli by naše mince a kontrolovali poklady, ty by se mohli rozrůstat a o mince by bylo dobře postaráno.“
Králi se to moc nezdálo, že by poddaní jen tak pracovali, ale přesto Kešulku dál poslouchal. „Vím, jak se jim odměnit za jejich práci, když dostanou nějaké to dřevěné kolečko jako já, tak se rádi o poklady budou starat a stane se jim to zábavou.“
A tak se i stalo. Poddaní byli vděční a běhali od pokladu k pokladu, přenášeli, vkládali mince, pro kontrolu zapisovali svoje návštěvy, vkládali další části pokladu a zakládali další a další…
A co dělala naše Kešulka? Ta konečně mohla louskat oříšky a v klidu domova odpočívat. Na počest Kešulky se všem pokladům začalo říkat kešky.
Vyměňujte poctivě, ať veverce něco vždy zůstane.
Veverku nechejte na svém místě.