Skelná Hut - Seník s douglaskou

Jak sám název napovídá, bývala zde kdysi sklárská hut. To bylo však až v dobách relativne mladých – v osmnáctém století. Do té doby zde byly hluboké a težko prostupné brdské lesy, tak jak je „duverne známe“ z dostupných historických pramenu. V dobe, kdy byla hut založena, náležely tyto konciny Dobríšskému panství. Jak se dá docíst v literature, bezprostredním popudem k jejímu založení byla existence rozsáhlých polomu, zpusobenými vetrnou smrští a tedy znacné množství kalamitního dreva coby vhodného paliva. Hut byla založena v r. 1749 Tobiášem Matejem Adlerem z nedalekých Hutí pod Tremšínem a pravdepodobne celkem slušne prosperovala. Byla v provozu plných 34 let, tedy až do roku 1783 - dokud nevypršela platnost smlouvy rodiny Adleru s rodem Mansfeldu, vlastníku Dobríšského panství. Po zániku huti byla na mýtine, která zde zustala v dusledku hutní cinnosti, založena myslivna a konaly se zde cetné knížecí lovy – až do jejího zrušení v dusledku vzniku vojenského prostoru za První republiky.

Douglaska

Soucasnost Skelné Huti již jen nesmele pripomíná zašlou slávu hutní cinnosti i casu knížecích lovu. O co však cas pripravil toto místo na historické hodnote, o to více pridal na hodnote prírodních krás. Mýtina se rozkládá na táhlém svahu hrebene Brdce – Zavírka. Od malého predvrcholku vrchu Brdce, na jehož hrane se pomerne ostre láme dolu, klesá nekolik set metru pestré smesice luk, ostruvku lesa, krovin a alejí až do mokrinatého povodí Lázského potoka s rozsáhlými smrkovými mlazinami. K videní jsou zde samozrejme smrky, borovice a modríny, ale také javory, lípy, jírovce, osiky a dokonce i stremchy. Korunou je ale jednoznacne nádherne velkolepá stará douglaska, která roste prímo u cesty a je tudíž zcela neprehlédnutelná.
V okrajových cástech mýtiny je patrná snaha o zakládání nových porostu. Krome toho je tu i malý rybnícek a také myslivecké polícko.

Vedle kmenu douglasky vypadá dobrmaní geokríženec Mandy jako malý ratlík

I dnes je Skelná hut shromaždištem zvere. V horní cásti mýtiny, v míste nekdejší myslivny, stojí zajímavý „mezipatrový“ seník. Trochu podivne pusobí zbytky staré ohrady, taktéž v severní cásti mýtiny. Ocivídne mely sloužit jako oplocení na zver. Predstava do takovéto ohrady nahnané uštvané a postrílené zvere nepusobí nikterak pritažlive. Ohrada je pritom místy docela vysoká – v severní cásti více jak dva metry. Vychozené chodnícky plné cerstvých stop kolem ní jsou docela výmluvné i dnes. Podivne pusobí i jakési terénní plošinky, ze kterých se v príkrém svahu mohli strelci pohodlne usadit. Nechybí ani rada posedu po celé mýtine. Ten v horní cásti je opravdu bytelný a je celý zakrytý, vcetne schodište. Výcet nemovitostí uzavírá jedna menší stodola a dva svahové „sklepy“.

Výhled z horní cásti mýtiny

Z horní cásti Skelné Huti je nádherný výhled na prevážnou cást mýtiny a do podbrdského kraje, pri dobré vyditelnosti až k Píseckým vrchum a snad i dál. Prijde-li poutník za zlatavého jitra, je krajina ozárena šikmými paprsky zleva. Prijde-li za zlatavého vecera, je ozárena zprava. To už ale vrchní cást mýtiny tone ve stínu – ovšem o to ostreji jsou vykresleny kontury dolní císti mýtiny a také hráz Lázské nádrže, shora dobre patrná. I zde platí, že cím výše, tím je výhled lepší. Pekný výhled je z vrchního posedu (ovšem jen mimo vegetacní sezónu – to je totiž z cásti zakryt listím vedle rostoucích osik), ale ješte lepší je z príkrého svahu na samém okraji mýtiny.

Mýtina smerem na Láz

Skelná Hut patrí mezi pomerne hojne navštevovaná místa Stredních Brd. Vetšina lidí však jen projede na kolech ci projde pešky a zastaví se na chvíli u douglasky, nebo u rybnícku – zustane na ceste, do terénu nezajde – a zase pokracuje ve své ceste. Zver to ví a cítí se bezpecne. Je docela zajímavé sedet nahore na posedu a dalekohledem obcas obhlédnout dení dole. Po vetšinu dne zde clovek slyší jen šum vetru v korunách stromu a švitorení poletujícíh ptáku.

Velké cásti predchozích textu byly prevzaty ze stránek www.brdy.org. Využité texty se mi moc líbily a použil jsem je, protože jsem zkrátka nebyl schopný vyjádrit své pocity lépe...

Keš

Keš je přímou následnicí keše GC1QMEA, která, jakožto zrající archiválie, statečně čekala 5 a půl roku ve vojenském prostoru na svojí odarchivaci, ke které však nakonec z administrativních důvodů nemohlo dojít. Nicméně novou keš naleznete v původní krabičce, která je stále v poměrně dobrém stavu.

Přístup

Prístup lze zvolit trojí. Od Lázu, Pilského rybníku nebo smerem od Nepomuku. Z Lázu smerem k Pilskému rybniku vede relativne dobrá asfaltová cesta - ideální pro kolo, protože po ní v podstate nejezdí žádná auta. Odbocky na tuto cestu najdete ve waypointech. Od Nepomuku musíte pocítat s misty nezpevnenou cestou, ale na kole se to da projet. Auta nechte bud nekde v Lázu nebo v Kozicíne. Pokud máte povolenku, mužete auto nechat až u Pilského rybníku.

Pokud pujdete nebo pojede na kole smerem od Lázu, budete míjet "Excalibur"

Upozornení

Keš se nachází v CHKO Brdy. Prosím buďte maximálně ohleduplní k okolní přírodě a v žádném prípade nejezdete ke keši motorovým vozidlem! Díky.