Nápad pro tuto tématickou sérii nám vnukl pohled do mapy s označením místních názvů: Nová Pec, Kolomaznice, Uhlířka …Velkou inspirací nám bylo sesbírané vyprávění pana Pavla Nedvěda „Šumavské vzpomínky na časy, kdy práce voněla lesem“ (H. Voděrová), od kterého jsme odvodili i název celé série a ze kterého jsme také čerpali nejvíc informací. V každé keši na vás tak čeká připomenutí jednoho tradičního, méně tradičního nebo dokonce zapomenutého řemesla „s vůní lesa“:
2. UHLÍŘ
Uhlíři pálili v okolních lesích od jara do podzimu v milířích dřevěné uhlí. Pálení dřevěného uhlí vyžadovalo značnou šikovnost a uhlíř se tak těšil velkému obdivu a vážnosti. Uhlí prodával zejména kovářům, zámečníkům, nožířům, mečířům, kotlářům, zvonařům, zlatníkům (výroba a zpracování kovů), ale také jiným řemeslníkům. Jako palivo se dřevěné uhlí používalo zřídka. Temně černé a lesklé dřevěné uhlí vzniká suchou destilací (odvodňováním) dřeva za vysokých teplot (500 – 1000 °C) bez přístupu vzduchu, je tedy zkarbonizované, nikoli spálené. Uhlířské umění spočívalo v regulaci přívodu kyslíku – milíř nesměl hořet. Pevné uhlí se získávalo z tvrdých listnáčů (buk, jasan, jilm, dub), nejméně drobivé vznikalo z jehličnanů. Milíř se skládal z komína (král, kraal), kterým se shora zapaloval vnitřek milíře, z několika „pater“ polen až do horního „čepce“ a z pláště tvořeného hlínou, trávou a větvemi. Uhliště (základna milíře) bylo umisťováno na propustné půdě se sklonem od středu k okrajům, milíře se stavěly poblíž vody (k hašení), byly kryté před větrem, na místě přístupném pro povozy. Zuhelňování obvykle trvalo cca. 6 – 11 dní, milíř se rozebíral večer, aby se pak potmě řádně uhasily všechny žhavé uhlíky. V druhé polovině 19. století uhlířské řemeslo vytlačil nález černého uhlí, Od doby železné do začátku průmyslového využívání ropy však bylo dřevěné uhlí jednou z nejdůležitějších energetických surovin lidstva. Pozůstatky uhelného prachu a drobného uhlí lze dodnes najít v lesní půdě např. při vývratech.
____________________________________________________________________
Série (včetně bonusu cca. 13 km) vás povede po zpevněných lesních cestách, pouze na krátkém úseku po asfaltové silnici. Všechny keše kromě bonusu jsou umístěny max. 15 m od cesty, okruh je vhodný pro pěší a terénní kočárky. Užijte si výhledy na Smrčinu, Hraničník, Studničnou a monumentální Plechý, pohledy na četné skalky a balvany. Za fotky připojené k logu budeme moc rádi.
Absolutně dodržujte zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům na cyklostezku Nová Pec - Stožec!!! Vaše geovozidla doporučujeme zaparkovat v jedné z uvedených obcí a přiblížit se vlakem nebo pěšky do zastávky Ovesná. Z tohoto bodu vás čeká pozvolné tříkilometrové stoupání, dále však už jen rovinky a klesání. Uložení keší jsme záměrně vybírali takové, abychom vám umožnili celoroční odlov.
Budete se pohybovat v přístupné části NP Šumava, respektujte návštěvní řád!!! Zejména se postarejte o své odpadky, nerozdělávejte oheň a chovejte se ohleduplně k přírodě.
Zdroje: P. Nedvěd, H. Voděrová - Šumavské vzpomínky na časy, kdy práce voněla lesem; J. Neumann – Šumavské střípky; M.Vieser – Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři …; G. Sulzenbacherová – Zapomenutá řemesla a život na venkově; geowiki, wikipedia a jiné, neméně poučné internetové stránky
Přejeme příjemný lov ;-)