Operace Paperclip [PDL-6] Traditional Cache
Operace Paperclip [PDL-6]
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Před odlovem celé série je dobré si přečíst jak listing keše Po Demarkační linii - bonus, tak i listing této keše - bude se vám to hodit. Keš otevírejte s citem, prosím. Přineste si vlastní tužku pro případ, že by v keši chyběla, děkujeme. Přejeme vám hodně štěstí při odlovu.
Operace Paperclip
Téměř okamžitě po skončení 2.světové války, započali Američané hon na nacistické vědce a technologie s cílem získat je na svoji stranu. Snahu o získání vědců a technologií projevil také Sovětský Svaz. Obě velmoci si uvědomovaly možný vzájemný konflikt v budoucnu a snažili se proto získat co nejvíce výhod na úkor zhrouceného Německa. Objev prototypu německé laserové zbraně byl spouštěčem pro operaci Paperclip – USA musejí zvládnout tuto technologii a zajistit co největší množství vědců a jiných technologií nacistického Německa. Generálmajor Hugh Knerr odeslal v březnu 1945 dopis generálporučíkovi Carlu Spatzovi, v němž stálo: „Okupace německých vědeckých institucí a průmyslových podniků odhalily fakt, že jsme znepokojivě pozadu v mnoha oblastech výzkumu. Jestliže této příležitosti nevyužijeme k zmocnění se přístrojů a mozků, které je vymyslely, a nezapojíme je rychle do práce pro nás, zůstaneme o několik let pozadu a budeme se snažit pokrýt pole již prozkoumaná.“ Převezení vědců do USA však bylo nezákonné. Spojené Státy zakázaly emigrace nacistů na své území a velká většina vědců byli nacisté. Prezident Harry Truman však rozhodl, že USA tyto mozky potřebuje. Nařídil však, že se budou přebírat pouze řadoví členové, kteří neměli rozhodovací pravomoci a vyšší hodnosti. Tato podmínka se později přestala uplatňovat. Operaci prováděla nově založená vládní agentura Joint Intelligence Objectives Agency (JIOTA), která si stanovila dva základní cíle.
1. Provést zátah na nacistické vědce, převézt je do USA a zapojit je do amerického výzkumu
2. Odepřít tyto intelektuální zdroje Sovětskému Svazu
Generálporučík Carl Spaatz a generálmajor Hugh Knerr
Ředitelem JIOTy byl jmenován kapitán námořnictva Bosquet Wev. Právě on se aktivně zasazoval o to, aby se brali všichni vědci, bez ohledu na jejich minulost. Argumentoval to tím, že pokud se nedostanou do rukou USA, tak je získá Sovětský Svaz, proto je třeba volit menší zlo. Existovaly však obavy, že by mohla být narušena národní bezpečnost USA. Tyto pochybnosti se podařilo obratně rozptýlit Allanu Dullesovi, budoucímu řediteli CIA, který už od roku 1942 coby šéf úřadu pro Strategické služby, který měl už za války styky s některými nacistickými vůdci, kteří tušili prohru Německa a byli ochotni spolupracovat s USA v budoucím boji proti SSSR. Velkého spojence získal v Richardu Gehlenovi, šéfovi zpravodajské služby nacistického Německa, který měl rozvinutou síť špionů v Sovětském Svazu. Po válce byl Gehlen převezen do USA a ochotně začal s Američany spolupracovat. Gehlenův tým (nazýván G2) se včlenil do struktur CIA a řídil program získávání vědců.
Allan Dulles a Richard Gehlen
Wernher von Braun
Jedním z největších es, jež Američané získali byl Wernher von Braun. Německý raketový inženýr, který navrhoval a testoval rakety ještě před válkou. Jeho nejslavnější počinem je vývoj raket V-1 a V-2, které od roku 1944 dopadaly povětšinou na území Velké Británie. Vývoj raket probíhal na utajované základně v Peenemunde na pobřeží Baltského moře. Ke konci války se výroba raket přesunula do podzemních výrobních prostor Mittelwerk v Durynsku. Ke konci války, kdy von Braun tušil porážku Německa, začal se více zamýšlet nad možným civilním využití raket. Byl rozhodnut vydat se do rukou Američanů. Důvod, proč si vybral USA před SSSR, byl pouze ten, že Spojené Státy měly dostatečný kapitál a možnosti, aby dokázaly jeho nápady realizovat. Ke konci války se vydal se svým týmem pětiset vědců vlakem přes Německo, aby se mohl vzdát Američanům. S sebou si vzal většinu plánů o vývoji utajovaných raket a motorů. Američané ještě stačili prozkoumat podzemí továrny Mittelwerk a odvézt odsud stovku raket V-2, než Durynsko předali Sovětům. Část vědců z týmu von Brauna však padla Sovětům do rukou. Ve spojených státech začal von Braun se svým týmem okamžitě testovat rakety a vyvíjet raketu Redstone. Na technologiích rakety Redstone byla později vyvinuta raketa Juno I, která vynesla na oběžnou dráhu první americký satelit Explorer I. V roce 1960 byl jeho tým začleněn do agentury NASA, pro kterou vyvinul raketu Saturn V – základní kámen pro mise Apollo.
Wernher von Braun a jeho děti - raketa Saturn V a nacistická raketa V-2
Odpalovací komplex v Peenemunde a tajná podzemní továrna Mittelwerk
Bratři Hortenové
Žádný z bratrů se do USA nedostal, avšak v rámci operace Paperclip se podařilo zajistit a odvézt do USA plány Hortenových samokřídel a dokonce i jeden prototyp. Bratři Hortenové – Reimer, Wolfram a Walther byli němečtí konstruktéři samokřídel, kteří vyhráli soutěž s názvem 3x 1000. V soutěži šlo o to, vyvinou letadlo, které dopraví pumu o hmotnosti 1000 kg rychlostí 1000km/h na vzdálenost 1000km. Již před započetím soutěže bratři taková letadla testovali. Sám Goring byl několika testům přítomen a byl natolik uchvácen, že nechal letadla dál tajně testovat. Punc oficiality dostal projekt Horten v roce 1943, kdy byla vyhlášena soutěž 3x1000. Podmínky soutěže splnil pouze Hortenův prototyp Ho 229. Toho se však nedožil Wolfram, který zahynul v roce 1939 při testování Heinkelu He 111. Jednotlivé prototypy Hortenu Ho 229 dosahovaly při testování skvělých výsledků. Bylo rozhodnuto postavit 6 finálních prototypů Horten Ho 229 V3 až V8. Konstrukcí byla pověřena firma Gotha. Současně se pracovalo na vývoji Hortenu, který by mohl nést jadernou pumu. Konec války však přišel před tím, než byly prototypy dokončeny. Američané ukořistili téměř hotový prototyp Horten Ho 229V3 a části ostatních prototypů. Prototyp V3 byl převezen do USA a předán k dalšímu testování firmě Northrop. Dal základ pozdějšímu bombardéru B-2 Spirit.
Nahoře: Nákres Hortenu Ho 229, uprostřed: Kořistný Horten Ho 229 V3 v muzeu v USA, dole: Americký strategický Bombardér B-2 Spirit, který byl inspirován Hortenovými prototypy
Další důležití vědci a technologie
Alexander Lippisch – německý průkopník aerodynamiky otec prvního sériově vyráběného proudového letounu Messerschitt Me 163B. Walter Dornberger – velitel sekce raketového vývoje na základně v Peenemunde Walter Schreiber – lékař a ředitel projektu testování psychosomatických látek na zajatcích v Dachau a Ravensbrucku. Byl rovněž zodpovědný za vstřikování fenolu do těl zajatců a sledoval, za jak dlouho zemřou. Prováděl také testování s Antraxem. Po převozu do USA byla jeho nacistická minulost byla smazána. Po odhalení válečných zvěrstev, které prováděl, byl v tajnosti převezen do výzkumné laboratoře v Argentině. Hubertus Stronghold – otec vesmírné medicíny. Mezi převezenými nebyli pouze lékaři nebo fyzici, ale i osoby, jejichž přínos pro Spojené Státy je velmi pochybný. Mezi nimi lze jmenovat například lyonského řezníka Klause Barbieho, maniakálního sadistu, který téměř zlikvidoval francouzský odboj a nařizoval i sám prováděl mučení a vraždy civilního obyvatelstva. Sporný je i přínos plukovníka SS Otto Skorzenyho, který se proslavil coby velitel operace při osvobození Benita Mussoliniho z izolace v pohoří Gran Sasso, nebo únosem syna Iona Antonescua, rumunského vůdce. Byl považován za nejschopnějšího Hitlerova taktického plánovače. V rámci operace Paperclip získali Američané i spousty technologií a vynálezů, které po válce využili. Poprvé se setkali s LSD, technologií výroby sarinu a dýmějového moru, nebo způsobem získávání obohaceného uranu z Thoria (projekt Thor). Operace Paperclip byla velmi kontroverzní akcí, nicméně pro USA byla velice výhodná a přínosná po celou dobu Studené války.
Zleva: plukovník Otto Skorzeny a Alexander Lippisch
Additional Hints
(Decrypt)
pregbil ivqyr
Treasures
You'll collect a digital Treasure from one of these collections when you find and log this geocache:
Loading Treasures