ROK S GEOCACHINGEM
Leden
Podle gregoriánského kalendáře první měsíc v roce. Má 31 dní. Český název měsíce pochází od slova led – měsíc ledu. Původně byl tento měsíc ve východní Evropě označován jako měsíc vlka. Zpočátku byl leden v římském kalendáři až 11. měsíc v roce. Teprve v roce 153 došlo ke změně začátku roku z 1. března na 1. leden.
25. leden je 25. den v roce podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 340 dní (341 v přestupném roce).
Podle keltského kalendáře je dnes den měsíce jeřábu.
Svátek má dnes
Miloš, Milík, Miloň, Milota, Milouš, Milutín Amand, Amát Cedrik, Sedrik, Saul, Šavel
Pranostika: Svatý: Jasný den Pavla svatého slibuje mnoho dobrého.
Události 25. ledna v Česku
1904 - Byla založena Hlávkova nadace.
1945 - Zformování 1. smíšené letecké divize v SSSR.
O keši:
Tato keš je jednou z 366 které vzniknou na Valašsku a blízkém okolí. Jsou určeny všem kdo ve svém okolí mají odloveny všechy keše a schází jim zaplnit některé políčko v kalendáři. Keše jsou i pro ty jež by chtěli ve svých statistikách zvýšit počet za sebou jdoucích dní s odlovem.
Žerotínové
Žerotínové (dříve ve staré češtině též Zierotinové) byl významný moravský šlechtický rod s pozdější českou větví.
Dějiny rodu
Původem stará moravská vladycká rodina byla roku 1478 povýšena do panského stavu a v roce 1706 císařem Josefem I. do říšského hraběcího stavu (pro země Koruny české potvrzen 1712). Jejich původ je odvozován od Bluda z Bludova, který byl v letech 1213-1215 markraběcím purkrabím v Přerově. Psal se podle vsi Bludov, kterou založil přibližně 4 km jihozápadně od města Šumperku. Tuto ves a zdejší panství Žerotinové několikrát ztratili, ale vždy ji znovu získali do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem rodu až do 20. století. Svého zenitu rod dosáhl na přelomu 16. a 17. století v osobách bratranců Karla st. a Ladislava Velena, vůdčích osobností moravských protestantů. Posledním mužským členem rodu byl Ladislav ze Zierotina (1912–1985).
Původ jména
Přídomek „ze Zierotina“ začali členové rodu používat na konci 12. století, kdy získali stejnojmennou vesnici Žerotín na Olomoucku. Sami Žerotínové se psali v podobě „Zierotin“ (čti „žerotín“), přičemž nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou před Husovou reformou pravopisu. V průběhu času se rod větvil a jeho členové získali na vážnosti a významu. Mezi moravskou šlechtou začínali hrát významnější úlohu v životě českého království.
Někteří prosluli jako válečníci – Bedřich ve službách tří císařů (Karla V., Ferdinanda, Maxmiliána) nebo Jan, který doprovázel Karla V. na výpravě do severní Afriky. Další pak zastávali významné úřady doma i v cizině (místokomorníci, nejvyšší sudí, zemský hejtman, univerzitní hodnostář), např. Viktorin ze Žerotína byl kráječem arciknížete Maxmiliána, Bernard ze Zierotina byl rektorem pražské univerzity (od roku 1614), Jan ze Zierotina byl správcem bratrské knihtiskárny v Ivančicích, kterou později přestěhoval na svou tvrz Kralice.
V době pobělohorské, kdy došlo k rozsáhlé konfiskaci Žerotínských majetků, zůstala na Moravě jen jedna odnož rodu. Jan Ludvík ze Zierotina po smrti své matky, Luisy Vilemíny, roz. svobodné paní z Lilgenau, spojil žerotinský erb spolu s lilgenauským a přijal ke svým titulům i titul svobodného pána z Lilgenau. Roku 1802 museli Žerotinové prodat Lichtenštejnům své panství Velké Losiny. Na Bludov byla přenesena knihovna, sbírka zbraní, obrazárna, archív a část vnitřního zařízení. Po konfiskaci roku 1948 byla větší část zařízení převezena na zámek Velké Losiny. Poslední moravský člen rodu Žerotínů, který směl užívat šlechtické tituly, byl Karel Emanuel, který byl „hrabě a pán ze Zierotina, svobodný pán z Lilgenau, dědičný člen Panské sněmovny a tajný rada“. Jeho potomci pod jménem Mornstein-Zierotin dodnes žijí na zámku v Bludově.
Erb
Barvy erbu jsou popisovány různě, avšak zpravidla je v červeném štítě černý korunovaný dvouocasý lev na stříbrném kamenném trojvrší. Klenot vychází z obloučkové koruny lemované hermelínem („koruna Rurikovců“) a je v něm vyrůstající lev jako ve štítě, přikryvadla jsou červeno-černá. Erb spočívá na hermelínovém plášti, splývajícím z helmovní koruny. Při spojení s erbem Lilgenauským byly barvy žerotinského erbu stanoveny jako zlatý lev na modrém poli, vyrůstající ze stříbrného trojvrší, ale tyto barvy se nevžily a později nebyly používány ani oficiálně.
Nejvýznamnější členové rodu
Karel starší ze Žerotína (1564–1636)
Ladislav Velen ze Žerotína (1579–1638). Oba působili aktivně na straně stavů v době stavovského povstání. Ladislav Velen v mládí procestoval celou Evropu; studoval v Basileji. Žil plným životem renesančního šlechtice-kavalíra, přičemž jej náboženské a politické problémy míjely. V té době vlastnil Moravskou Třebovou a město i zámek se na přelomu 16. a 17. století staly střediskem vzdělanosti. Obklopil se tu lékaři, astronomy, přírodovědci, alchymisty aj. V době povstání se však postavil do čela odboje moravských stavů a byl zvolen zemským hejtmanem. Po prohrané bitvě na Bílé hoře odešel do Uher a patřil k hlavním představitelům české emigrace.
Bernard ze Zierotina (†1665) majitel stavovského panství Falkenberg ve Slezsku
František Ludvík ze Zierotina (†1731) majitel stavovského panství Falkenberg ve Slezsku
Jan Ludvík ze Žerotína (1691–1761)
Jan Karel ze Žerotína (1719–1776) byl directeur des spectacles pruského krále Friedricha II. a přítel Johanna Sebastiana Bacha
František Josef ze Žerotína (1772–1845) byl významným moravským hospodářským činitelem a předsedou Hospodářské společnosti moravské a slezské
Karel Emanuel ze Žerotína (1850–1934) byl v letech 1900 až 1906 moravským hejtmanem a poté dědičným členem Panské sněmovny
Pověsti
Také Žerotinové měli svou Bílou paní, která se zjevovala na zámcích ve Velkých Losinách a v Bludově. Na Velkých Losinách se vypráví pověst o Meluzíně, která měla děti s jedním ze Žerotinů, ale poté, co v lázni odhalil její původ, proměnila se v meluzínu a odletěla.
Zajímavý je i mytický původ Žerotinů z Rurikovců, který je zmiňován v dobové literatuře i v císařských nobilitačních patentech a na který odkazuje i knížecí koruna a plášť v erbu. Tato historie tvrdí, že Žerotinové jsou potomky sv. Vladimíra I. Kyjevského a Anny Porfyrogennety, když jeden ze synů jménem Oleg utekl před bratrovražednou válkou na Moravu, případně, že jsou potomky Olega Moravského.
Rodové větve
Fulnecko-bludovská (Jan starší, 1463–1499)
Losinská (Přemek II., 1590–1652)
Meziříčská (Bernart, 1561–1694); po roce 1694 přešly majetky na větev Vízmberskou
Náměšťská (Fridrich, 1505–1544)
Starojičínská (Vilém starší, 1540)
Strážnická (Jan, 1481–1531)
Vízmberská (Jan Jáchym, 1673–1716) – vyčlenila se z větve Losinské
Sídla a panství
V průběhu dějin jim patřila mimo jiné panství:
Bludov (okres Šumperk)
Buchlov
Brandýs nad Orlicí
Bruntál se zámkem a hradem Rabštejn
Břeclav
Fulnek
Hustopeče nad Bečvou se zámkem
Kolín
Kolštejn
Moravská Třebová
Náměšť nad Oslavou
Napajedla
tvrz v Nemili u Zábřeha Nový Jičín
Rosice
Rožnov pod Radhoštěm
Ruda nad Moravou
Strážnice
Starý Jičín
Štramberk
Šumperk
zámek Tatenice
Valašské Meziříčí
Velké Losiny
Vízmberk
Zábřeh se zámkem
Zvole s tvrzí
Židlochovice
Příbuzenské svazky
Příbuzenskými svazky byli Žerotínové spojeni s
pány z Boskovic
z Biberštejna
Kolovraty
Pernštejny
z Potštejna
Slavaty
Valdštejny
ze Zástřizl.
Zdroj:Wikipedie
Dobrý lov přejí GeoValaši
