Roku 1829 založil Johann Baptista (Benedikt) Adler, vedoucí sklárny na Starém Brunstu (tento název se začal používat až po založení Nového Brunstu), v údolí pod Pancířem novou modernější sklárnu o dvou pecích, nazvanou Nový Brunst (Neu Brunst), která mu měla pomoci z finančních obtíží, do kterých se dostal. Jeho naděje se ovšem nesplnily a po dražbě jeho majetku roku 1830 tak Nový Brunst přešel do vlastnictví Johanna Georga Ascherla, který zde pokračoval v provozu a výrobě zrcadlového a tabulového skla, vyváženého v 50.letech 19.stol. až do Benátek a Milána. Výrobu průběžně zlepšovali i sami majitelé různými patenty. Roku 1831 sklářská huť vyhořela, ale byla obnovena a kolem ní vyrostlo celkem osmnáct výrobních a provozních budov a žilo zde na 180 obyvatel.. Mnohem ničivější požár postihl dřevěné budovy roku 1888 – poté byl zbudován zděný objekt sklárny. Provoz byl ukončen na sklonku 19.stol., ještě roku 1900 již nefungující sklárna znovu vyhořela. Po zániku sklárny se obyvatelé osady začali živit převážně pastevectvím a zemědělstvím. V Novém Brunstu se kromě sklárny nacházely dvě pily, hamr a reprezentativní panský dům, kde sídlila rodina majitelů sklárny. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a budovy postupně chátraly, většina byla stržena v 50.letech minulého století. Zbyla zde jen stodola, která prošla rekonstrukcí a slouží k rekreaci.
