Velký Lesní rybník o rozloze 4,67 hektarů se rozprostírá za kouzelnou alejí nedaleko Hustopeč nad Bečvou. Čas od času můžete na hladině spatřit dvě smutné labutě, které se sem vracejí už několik let.
Jednou večer jsem se vracela z projížďky na kole a zaslechla jsem tajemnou píseň smutných labutí. Zpívaly o myslivci a víle z Hustopečských rybníků. Pokusím se Vám příběh z písně převyprávět.
Žil byl nedaleko Hustopeč švarný myslivec jménem Ratibor. Ratibor zdatný lovec byl, a co spatřil, ulovil. Jednou, když se myslivec vydal za laní, padla na palouk mlha tak hustá, že nebylo vidět na krok. Tu mlhu seslal na Ratibora sám Lesní král, aby krásnou laň před myslivcem uhlídal. Prodíral se myslivec mlhou a šel dál a dál až spatřil, co nikdy nevídal. Na vodní hladině za svitu měsíce, tančila něžně překrásná víla Bělice. Údivem na lov zapomněl, neb takovou krásu snad ještě neviděl. Omámen před vílou poklekl a za ruku jí z lesa vlekl. Když to spatřil lesní král, za vílou pospíchal, aby ji varoval. „Nechoď vílo moje z lesa pryč, lidská láska je nestálá, pokud pro jiné potěšení odejde z domu, ty smutkem se v labuť proměníš.“ Víla však králových rad nedbala, se svým milým z lesa pryč utíkala.
Ratibor s Bělicí v chaloupce žil a na lov už do lesa nechodil. Však dlouho štěstí netrvalo, jednou večer se to stalo. Sotva se Bělici zaslíbil, už zase svou vášeň lovce v sobě pocítil. Sebral zbraň a kamizolu a utíkal k Teplickému dolu. A ejhle! Tu ve svitu měsíce uviděl myslivec zajíce. Omámen se vydal k lesu, bez myšlenek na nevěstu. Vášeň lovce se v myslivci probudila a velkou lásku zastínila. Na nevěstu nešťastník zapomněl, jak rychle za kořistí uháněl. Celou noc za svitu měsíce, lovil myslivec zajíce. Milá zatím doma sama byla a žalem se v labuť proměnila.
Když to viděl lesní Král, na myslivce se rozhněval! „Co ty nešťastný si to způsobil, že si mou dceru zarmoutil.“ Král utrhl kouzelnou bobuli a vyřkl tajemnou formuli: „Buď stejně jako Bělice, nešťastný ve svitu měsíce.“ Po lesním rybníce budeš jí společnost dělati, dokud se nenaučíš věrně milovati“. Jak král bobuli odhodil, hned se Ratibor proměnil.
Teď na lesním rybníce oba smutně plavou, čekají na záchranu a na lásku pravou.
Tato pohádková keš má pomoct vysvobodit myslivce Ratibora a vílu Bělici. Ratiborova láska k víle byla nestálá, a proto se oba proměnili v labutě. Každý kdo najdete krabičku, chvíli se zastavte, vybavte si člověka, kterého máte skutečně rádi (maminku, tatínka, kamaráda, kamarádku, manžela, manželku, přítele, či partnerku…) a pošlete jím vzdušný polibek. Třeba, tak naučíme Ratibora, co je to mít někoho rád a vysvobodíme ho z jeho zakletí a sním i jeho vílu.
