Stalo se to před dávnými časy, kdy ještě nejezdila žádná auta a ani nesvítilo pouliční osvětlení. V té době chodil po vsi ponocný se svou placatkou pálenky a na pořádek dohlíželi četníci z vedlejšího městečka.
Tenkráte byla neděle a jako každou neděli se nejen sedláci vraceli z trhu. V místní hospodě popíjeli dva nerozluční kumpáni už od otvírací doby. Toho večera přišel sedlák z vedlejší vesnice, s naditou šrajtoflí z trhu. Sedlák se po pár pivech rozpovídal a nezapomněl se pochlubit svým výdělkem. Oba kumpány to nenechalo na pokoji a brzy začali spřádat plány, jak sedláka oloupit.
Když vymysleli plán, tak spěšně zaplatili a odešli z hospody. Plán byl jasný! Počkáme si na sedláka, až půjde z hospody a pak ho v klidu obereme o peníze!
Sedlák byl z vedlejší vesnice a to kumpáni moc dobře věděli. Potmě čekali za vesnicí. Čekání si krátili popíjením kořalky.
Najednou uslyšeli kroky. To bude náš sedlák, pomysleli si. Přikrčili se ve křoví Zádušního lesa a natahovali uši a poslouchali blížící se kroky.
Když se kroky přiblížily, vyskočili kumpáni ze křoví a vrhli se na procházející osobu. Tu pak rdousili, až přestala jevit známky života. Mrtvolu potom prošacovali, ale chtěné peníze nenašli. Zato našli četnickou čepici! V obou najednou propadla panika. Jaké to bylo zjištění, že zamordovali četníka!
Tělo ukryli v přilehlém Zádušním lese a dali se na útěk. Zastavili se až na místě, kterému se říká Hájkova skála. Tam se ukryli a přemýšleli co a jak dál. "Musíme zmizet dřív než nás začnou hledat četníci. Máme tak den dva náskok!"
Ale jelikož byli unavení z vypitého alkoholu, tak pod Hájkovou skálou oba usnuli.
Brzo ráno se oba sbalili a utekli.
Spravedlnost oba kumpány dostihla a ti byli po právu potrestáni.
Od té doby uplynula spousta vody, ale jedno Bělušákům už nikdy nikdo neodpáře - mord.
A tak od té doby se říká Bělušicím - Morďákov a Bělušákům - Morďáci.
Na místě, kde je ukryta krabička je hezký výhled na Morďákov. Při hezkém počasí jsou z tohoto místa vidět i Krkonoše.