Pouť Velkého Šišina začíná pod velkou kamennou zdí vystavenou tváří přícházející ze strany ranního slunce. 
Šišin se ostražitě vydává podél zdi, po cestě svažující se mírně z kopce až do místa, kde ze zdi vyvěrá voda. Je tu cosi jako zahnutá kamenná lávka přes řeku. "Co je to za čáry?!" přemítá Šišin a pokračuje přes lávku. Jak se pomalu blíží ke konci stále se snižující zdi, je čím dál tím zvědavější, co se za ní skrývá. Již za okamžik se mu naskýtá nevídaný pohled na něco podobného jezeru, které končí onou zdí. Šišin svýma kaštanově hnědýma očima se zájmem sleduje třpytící se hladinu a poletující kačeny. Hlavou se mu honí různé myšlenky. Při pohledu na létající ptáky si uvědomuje, jak je hladový. Zakručí mu v břiše a tak raději pokračuje podél velké louže, aby prozkoumal, jestli na jejím břehu nenajde něco k snědku. Zdejší potoky jsou plné ryb, proč by tedy nějakou neulovil i na břehu. Po chvíli již slaví úspěch a malá rybka je jeho. Po své levé straně teď vidí zeď i z druhé strany, než tomu bylo ještě před pár okamžiky. Vypadá úplně jinak, jsou na ní postavené dvě věžičky. "Co v nich asi bude?" zamumlá si pro sebe. Zeď už mu nepřipadá tak ohromná, jako když stál pod ní. Šišin pokračuje ve své cestě, která téměř lemuje břeh vody a první věžička mizí z dohledu. Jak se cesta pomalu stáčí na severovýchod, mizí i ta druhá a celá zeď společně s ní. 
Po chvilce už Šišin prudce stoupá do kopce, když se před ním z ničeho nic otvírá brána s děsivou malbou. Brána vedoucí kamsi do jiné dimenze. Dlouho se zde nezdržuje, z tohoto místa jde strach a černá magie je cítit ve vzduchu. Šišin se rozeběhne a pokračuje od brány po cestě vlevo. Jak se za sebou otáčí, zakopne a v tu chvíli se už kutálí z kopce dolů. Rychle se však zvedá, oklepe se, přebíhá další lávku a pokračuje stále podél vody. Cesta je tu teď velmi zvláštní, taková šedá, příliš tvrdá. Hned za zatáčkou po pravé straně si naštěstí Šišin všímá lesní cesty, která se po několika metrech rozdvojuje. Nejprve se zadívá na cestu vedoucí vlevo, dole vidí malou tůňku. Poté se otočí směrem, odkud přišel a ještě naposledy se podívá na velkou louži. 
Poté pokračuje dál již volnějším tempem. Ne však po cestě vedoucí k tůňce, ale po té druhé, která míří do lesů a dál do hor. Šišin stoupá po cestě lesem vzhůru, až se před ním zjeví louka, na jejímž kraji stojí prapodivná klec zapletená z něčeho, co nezná, vůbec se to nepodobá lýku. Opatrně ji obchází a šine si to krajem louky, po pěšině dál do lesů. 
Po levé straně ještě zahlédne velkou skálu a pod ní táborové ohniště. "To nebude to pravé místo, kde zdlábnout kořist," pomyslí si a pokračuje loukou dál. 
Když vystoupá na konec louky až k okraji lesa, na chvíli se zastaví a zpozorní, aby se přesvědčil, zda ho někdo nesleduje. V dáli mírně vlevo vidí vysokou temnou věž, ze které vychází černý kouř. "Zase ta černá magie" povzdechne si a opět se vydává na cestu. Stoupá vzhůru a po levé straně míjí širokou písečnou stezku. 
Po chvilce dorazí k podivnému bílému stavení, za nímž je přes cestu uhnutá bříza. Jako by to byla brána do divočiny. Projde pod ní a pokračuje dál. Najednou vyjde na sluneční světlo. Cesty se zde znovu rozchází, jedna vede do kopce podél urostlých stromů. Šišin je už příliš unavený a volí proto cestu vpravo přímo do lesa. Je to pohodlná cesta vedoucí téměř po vrstevnici. Za chvíli ale opět začíná mírně stoupat a stáčí se vlevo. Když už to vypadá, že je Šišin nahoře, všimne si po pravé straně smíšeného lesa s převahou buků. V tu chvíli si vzpomene na tvora, kterého naháněl přímo v takovém lese, když byl ještě malý. 
Myšlenky mu však v okamžiku překazí šustění listí v houští kousek před ním. Šišin zbystří a zadívá se před sebe. Asi 20 metrů před ním vběhne na cestu veverka, posadí se přímo uprostřed a upřeně se na něj zadívá. V tu chvíli Šišin neváhá a rychle se po ní vrhne. Nejedl už dva dny a je celý vyhladovělý a veverka by se k malé rybce náramně hodila. Veverka však uskočí vlevo do lesa a hbitě vyleze na mohutný buk za skalkou. Šišin ji následuje až k vzrostlému stromu. "To je ono, to je to místo!" vykřikl radostí Šišin. Dorazil na místo, které ho provázelo v jeho snech. Utábořil se, rozdělal oheň, nad kterým si opekl rybu a uvelebil se ke spánku. Ráno ho čeká nové dobrodružství.
Další keše ze série:
Dobrodružství Velkého Šišina