Jak už to většinou u mysterek bývá na úvodních souřadnicích keš nehledejte.
Kříž je jedním z nejstarších a nejznámějších symbolů, který užívá několik náboženství, a to zvláště křesťanství. Jedná se o geometrický obrazec, skládající se ze dvou úseček či obdélníků, které zpravidla svírají pravý úhel, a dělí tak jednu nebo obě úsečky vedví.
Tento symbol může označovat rozdělení světa na čtyři elementy či světové strany, případně popisovat spojení božského (vertikála) a lidského či světského prvku (horizontála).
Kříž (lat crux) však také označuje nástroj pro popravu ukřižováním, užívaný ve starověku Babyloňany, Féničany, Peršany nebo Kartáginci, od kterých jej převzali Římané (neužívali jej však Egypťané a Řekové). V římské říši sloužil k popravě zločinců – otroků, politických buřičů a těch, kdo nebyli římskými občany. Kříž mohl mít různou podobu; kromě tradičního tvaru † se mohl podobat písmenům T nebo X. Vzhledem k tomu, že na kříži byl popraven i Ježíš Kristus, stal se kříž, počínaje 5. nebo 6. stoletím, typickým znamením křesťanství.
Historie symbolu
Počátek tohoto posvátného a světového symbolu nacházíme v nářadí k rozněcování ohně. Není divu, neboť jeho vzplanutí "z ničeho" bylo pro prehistorické lidi neznalé ničeho z dnešních věd věcí posvátnou a sám oheň byl odpradávna jedna z nejblahodárnějších věcí:
- poskytoval teplo a světlo,
- umožňoval úpravu jídla,
- chránil ve tmě před divou zvěří.
Zkrátka - řešil lidské smečce otázku přežití, takže se samo ohniště s udržovaným ohněm stalo přirozeně místem posvátným - jejich oltářem. Zde při společném jídle praktikovali své první náboženské představy, svůj díl potravy dostával samozřejmě oheň.
Nářadí k rozdělávání ohně bylo dřevěné a skládalo se ze dvou částí:
1. Pramanta (česky nebozez, řecky trypanon, latinsky tereba). Měla tvar našeho písmene T.:
Vrtěním (třením) v jamce kříže (2. části) se zažehl oheň.
2. Kříž ze dvou dřívek, v jejichž křížení byla výše zmíněná jamka ("matka", "matice"). Jamka byla považována za sídlo Maji, bohyně tvůrčí síly. Jejím synem byl Agni (odtud "oheň") Ten měl dva otce. Tvasti (odtud "svastika") byl jeho otcem pozemským a byl tesařem - tvůrcem nářadí. Savitri byl jeho otcem nebeským.Zde ještě dodejme, že od názvu pramanty odvozeno jméno Prometheus, který dle bájí ukradl bohům oheň.
Toto nářadí nosili lidé stále sebou, tak jak dnes nosíme zápalky, zapalovače apod. Proto se s křížem setkáváme na různých artefaktech již z nejstarších dob, na kreslených i plastických postavách, mincích, nádobách atd. Nejstarší vyobrazení kříže byla nalezena ve stepích Střední Asie a na Altaji.
Tímto nářadím zažehnutý oheň byl považován za "čistý". Když například Vestálkám (kněžkám bohyně Vesty ve starém Římě) vyhasl oheň, musely jej takto znovu zažehnout. Rovněž se věřilo, že ochraňuje před nemocemi, takže se mu vystavovali lidé v době epidemií.
Samotný kříž doznal mnoha změn. Větší skupinu tvoří kříže s různě zakončenými rameny: úsečkami, kroužky i zdobnějšími prvky. Za předlohu lze považovat "zarážky", jimiž se upevňoval kříž k ploše, aby se při zažíhání nevrtěl.
Zvláště uveďme indický kříž - svastiku. Pomineme-li její neblaze proslulé spojení s nacismem, její posvátnost spatřovali lidé v tom, že její pravotočivá varianta znázorňovala denní pohyb Slunce po obloze a její levotočivá varianta noční pohyb hvězd.
Egypťané i Židé užívali kříž, zavěšený jako talisman, proto na horním rameni ouško. Někdy dost velké, svisle vejčitě protáhlé. Tvar začal mít i jazykový význam. U Židů "dobro" a u Egypťanů "žití". Dnes užíván název symbol života (též nilský kříž nebo anch).
Dnes je kříž znám jako symbol křesťanství. Lidé nosí křížek na krku i jako odkaz na Ježíšovo utrpení na Golgotě. Odtud se také odvodil symbol pro smrt.
K získání finálních souřadnic je třeba doplnit bonusová čísla do vzarce:
N50.05.A(B+1)(C+1)
E014.46.B(C-1)B
Ke keši: Jedná se o krabku velikosti střední. Obsahuje logbook, tužku, 3x CWG (při založení) a nějaké ty drobnosti. Po zalogování krabku vraťte do původního stavu, tak aby z ní měli radost i nálezci po vás.