Stával tu o samotě selský dvůr Unterer Doyscherhof, správou patřící ke vsi Oberrockendorf (Horní Žitná), asi jeden kilometr vzdálené. Od Velikonoc roku 1926 se mu začalo říkat Mordhof. Došlo tu totiž k asi nejhoršímu kriminálnímu činu první Československé republiky.
Přesně před devadesáti lety, v noci z 9. na 10. dubna 1926 sem tmou přišel Franz Sandner, několikrát trestaný vejlupek, toho času na velikonoční dovolené z vojenské prezenční služby v Prešově. Druhý den měl už odjet zpět do kasáren a rozhodl se, že si na cestu pomůže k penězům. Znal to tu, před několika lety tu na statku pracoval a byl přesvědčen, že sedlák Rudolf Doellner má doma větší sumu peněz. Vyzbrojen sekerou a kladivem si kapesním nožem potichu otevřel okno do kuchyně, schoval se tam a počkal, až všichni usnou. Pak se vplížil do obytné místnosti a rovnou začal masakrovat spící rodinu. Na manželském loži ubil sekerou čtyřicetiletého majitele statku Rudolfa Doellnera, jeho třicetisedmiletou manželku Sophii, na vedlejší posteli třicetiletou služku Annu Hoffmannovou a s ní statkářovy děti osmiletého Theodora a tříletou Annu. Šestiletého Josefa těžce zranil, ten naštěstí Sandnerovo řádění přežil. Útočník neobjevil jedenáctiletého Kaspara a devítiměsíční Marii, kteří zůstali ukryti pod těly svých rodičů a také patnáctiletého pasáčka Wilibalda Weidla, který spal na půdě. Poté s chutí vydatně povečeřel mezi chroptícími oběťmi, prohledal statek a musel se spokojit s 950 korunami, hodinkami, šesti vejci, bochníkem chleba a půl kilogramem másla. Na stole po něm zůstal nakousnutý perníkový koník. V blízkém lesíku odhodil sekeru a kladivo, o kus dál v lese přespal, ráno nasedl v Kynšperku na vlak a večer už se hlásil v Prešově v kasárnách.
Malý Kaspar se vyhrabal zpod těla svého umírajícího otce a poslal pasáčka Wilibalda pro dědečka do Horní Žitné. Seběhli se sousedé, přijel lékař z Kynšperka, ale pěti mrtvým a umírajícím už nebylo pomoci. Terén okolo byl od lidí úplně zdupán, takže policejní pes nenašel stopu, ale malý Kaspar pomohl policii popisem muže ve vojenských kalhotách a snad i Sandnera poznal. Pátrání bylo krátké, už za čtyři dny byl Franz Sandner v Prešově zatčen. Peníze už utratil: koupil si košík, tašku na cigarety, čtyři lahve likéru. Přispěl kamarádovi na prostitutku a sám pak využil jejích služeb.
Převoz pachatele do vazby v Chebu byl trochu dramatický, na nádražích se shlukovali lidé, kteří ho chtěli lynčovat. V lednu 1927 byl u Vojenského soudu v Plzni odsouzen k trestu smrti provazem. V tomto případě pachatel nedostal milost od prezidenta Masaryka (i když TGM jako zapřisáhlý odpůrce trestu smrti většině k smrti odsouzených milost dával ). Franz Sandner byl popraven v Plzni 1. července 1927.
Statku se začalo říkat Mordhof. Po dosažení dospělosti tu začal hospodařit Kaspar Doellner. Za války ale musel narukovat a v roce 1943 zůstal nezvěstný na východní frontě. Po válce museli všichni obyvatelé statek a celou Žitnou opustit a odejít do Německa. Navíc tu vznikl vojenský cvičný prostor, takže obec už nebyla nikdy dosídlena, domy byly strženy, ruiny zarostly, ves zanikla. Z Dolního Doyscherhofu zbyla jen hromada sutin, části podezdívky, kupodivu i základ kachlových kamen na místě kuchyně. A taky tahle historie, na kterou už všichni zapomněli. Ani ten název Mordhof v paměti lidí nezůstal. Vždyť na to měl jen dvacet let.
Více najdete v téhle dostupné literatuře:
J. Plachý - I. Pejčoch (2011): Masarykovy oprátky. Problematika trestu smrti v období první a druhé Československé republiky. Svět křídel Cheb. Str.56-64.
P. Rejsek (2012): Děs na samotě Doyscherhofu1926 aneb malé povídání o kousku historie Slavkovského lesa a jednom hrůzném činu. SOKOLOVSKO ročník 3, číslo 3. MAS Sokolovsko o.p.s. Str. 28-31
Cache je ukryta v místě statku. Úkryt není nijak složitý, v takhle opuštěném místě by to bylo zbytečné. Místo je přístupné bez problémů, okolo bývalého statku vede červeně značená turistická stezka.