Vodník Danek
I v dobách, kdy lide věřili, že Bůh je všemocný a vládne všemu, byl jsem ve vodách svrchovaným vladařem já vodník. Čerta bylo možno zahnat lecjakými zbožnými prostředky. I na různá jiná strašidla to platilo. Proti vodníkovi však nic takového nepomáhalo. Jestliže vodník někoho vlekl pod vodu mohl se tonoucí modlit, křižovat, volat na pomoct sv. Mikuláše, ochránce před vodou – nebylo mu pomoci ani v pohádkách. Vodník vládl vším, co bylo ve vodě a na vodě. Mohl sídlit v tůňce, mohl přebývat v rybníku velkém jako kaluž nebo tady kde sídlím já u Týneckého potoka, který pramení u Švermova a vtéká do Zákolanského potoka, který jeho vody unáší do Vltavy, dále do Labe a Severního moře.
Vodník měl zelené vlasy a oči. Na nohou a na rukou míval pazoury a mezi nimi plovací blánu. Oblékal se velmi pestře. Nosíval žluté kalhoty, zelený kabát a červenou čepici. Jindy byl v celém zeleném jako vodní řasy a v klobouku nosil kytku z vodního kvítí.
Mě si lidé představovali jako malého zeleného mužíčka drobné postavy s obrovskou sílou, třebaže mám tělo měkké jako z vosku.
Dokáži na sebe vzít i jinou podobu. Proměňuji se v myslivce, v pocestného, ale nikdy se nedokážu zbavit neklamného znamení, jež prozrazuje, že jsem vodník. Z levého šosu mi kape voda, kterou potřebuji k tomu, abych měl silu a mohl se stát opět vodníkem.
Velmi často se proměňuji v koně, v rybu nebo v žábu. Tak tu i teď sedím v jiné podobě a sleduji čistotu vody v mém potůčku. Doufám, že ani ty mi ho nechceš znečistit. Rad chodím nakupovat a rád si posedím v nedaleké hospůdce, kde poslouchám vyprávění smrtelník , jak se jim v dnešní době žije. Platím drobnými zlatými nebo stříbrnými penízky. Třeba někdy uvidíme. Určitě mě poznáš. Už víš jak.