Obec Dolní Bojanovice a Mutěnice od sebe dělí les Kopánsko.Dnes už žádnou překážku nepředstavuje,ale v minulosti,kdy vesničané i na větší vzdálenosti většinou chodívali hezky po svích,v něm nebývalo vždy bespečno.Napovídá tomu ostatně i pojmenování jednoho z míst v tomto lese-Vlčí rynk.Jak z názvu patrno ,shromaždˇovali se v něm celé vlčí smečky.I proto lidé raději Kapánsko obcházeli.Nebespeční bývali vlci zvláště v tuhých zimách.To dokonce přicházeli až do obouch vesnic a napadali a zabíjeli ovce v ohradách.Lidé se sice jejich útokům snažili podle staletých zkušeností bránit vykopáním sněžných jam,ale ne pokaždé to na zdivočelou a hladovou vlčí smečku stačilo.Leckdy nezbývalo,než aby sousedé v dědinách drželi ve dne v noci hlídky.Ale hůře bývalo,když vlci napadli osamoceného člověka,který se přece jen odvážil jít přes les.Tak si to jednou přímo přes Vlčí rynk štrádoval k Dolním Bojanovicím ze svatby,Kde dlouho do noci vyhrával,jakýsi gajdoš.Nad krajinou se klenula jasná měsíční obloha,drobně sněžilo a mírně mrzlo.Gajdoš šel zadumaně cestičkou k vesnici,přes jedno rameno gajdy,přes druhé raneček s výslužkou.Při každém kroku se mu gajdy - tento v součastnosti už jen málo viděný hudební nástroj-na rameni natřásaly a z rance voněly koláčky a klobásy.Spěchal a těšil se ,jak ženě a dětem předá všechny ty dobroty a vyzve je ,aby se konečně pořádně a do sytosti najedli.A samozřejmě se nemohl dočkat okamžiku,až pověsí gajdy na skobu,hodí boty pod postel a natáhne se do peřin.Najednou zahlédl o kus dál nezřetelný stín se svítícíma očima.Hned mu proletělo hlavou ,že to budou vlci,ale ještě se utěšoval,že by mohlo jít o nějakého zatoulaného psa.Táhlé vlčí zavytí mu tuto útěchu rychle vzalo.Trhl sebou,přidal do kroku a zároven se rozhlédl.Nemýlil se.Byl na Vlčím rynku!Pak se rozvlnilo křoví,zlověstné ohýnky očí se rychle přibližovaly.Gajdoš nemeškal a vylezl na strom.Vlk si sedl pod něj a hladově pohlížel vzhůru.Gajdoš racionálně zhodnotil svou situaci a došel k závěru ,že pokud nechce být na větvích bůhvíjak dlouho,musí se pokusit neodbytné zvíře nasytit.Nezbylo mu než rozvázat uzlíček s výslužkou a házet dolů koláčky,pěkně jeden po druhém.Vlk je ovšem ani nekousal,ale rovnou celé polykal.Mrznoucí muzikant si povzdechl a s těžkým srdcem se potupně vzdával i klobásků.To teprvě vlčí oči zářily a v nenasytném žáludku brzy skončil i ten zbytek svatební výslužky.Ale ani potom se vlk z místa nehýbal.Snad se domníval,že by z neštˇastného gajdoše mohl ještě něco vymámit,snad čekal na něj samotného...
Muzikant na jisto počítal s horší variantou,ale i v nebezpečí života jej přemáhala únava.Zavírala se mu víčka a málem by byl usnul - vtom mu však vyklouzly gajdy zpod paže a sletěly rovnou na vlka.A jak se při tom pádu zmáčkl měch,vydral se z nich táhlý bečivý ton.Obávané lesní zvíře zděšeně vyskočilo a dlouhými skoky zmizelo v lese.Muzikant hbitě slezl ze stromu a sám sobě spílal,že měl být chytřejší ,že stačilo vlkovi jen zahrát ,a nejlépe falešně!Tím by zachránil jak koláčky tak klobásky.Špatná nálada gajdoše přešla až doma ,když viděl,jak se žena i děti raduji z jeho návratu,a to,že přišel s prázdnou, je mrzí jen docela malinko.